Proč tomu tak je, se snaží objasnit více než dvousetstránková publikace TŘETÍ ODBOJ V DIDAKTICKÉ PERSPEKTIVĚ. DĚJINY V DISKUZI, vydaná Ústavem pro studium totalitních režimů a Nakladatelstvím Lidové noviny, již editoval historik a didaktik soudobých dějin Jaroslav Pinkas.
Vzpomeňme na Mašíny
V našem povědomí představitele prvního i druhého odboje přijímáme, a pokud prezident republiky při příležitosti státního svátku 28. října vyznamenává například poslední žijící veterány britského Královského letectva (RAF), ale i bojovníky ze Svobodovy armády na východní frontě, většina lidí to kvituje s povděkem a žádné emoce to nevyvolává. Ale vzpomeňte si třeba na případ bratří Mašínů. Nikdo z aktérů třetího odboje tak nerozděluje více než třicet let po pádu železné opony a komunistického režimu společnost.
Je přitom třeba zdůraznit, že k jejich odpůrcům ani zdaleka nepatří jen zapřisáhlí stalinisté, kteří se nedokážou smířit s tím, že lidé mohou konečně svobodně vyjadřovat své názory. Pro jedny je řádění Mašínů vrcholem, onou pověstnou třešničkou na dortu protikomunistické rezistence, ztělesňující jakési, abychom parafrázovali Johna Fitzgeralda Kennedyho, „profily odvahy“; vždyť se neváhali komunistické zvůli a přesile postavit se zbraní v ruce.
Pro své odpůrce však zůstávají bezohlednými vrahy, co neváhali podříznout omámeného a spoutaného člověka. Je hořkou pravdou, že právě jejich běsnění, lemované mrtvolami, poskytlo vládnoucímu režimu vítanou příležitost k represím končícím hrdelními tresty a mnohaletými žaláři. Za podpis Dvou tisíc slov ani za jakoukoli jinou politickou angažovanost během „obrodného demokratizačního procesu“ v osmašedesátém roce nikdo popraven nebyl.
Lesní bratři a prokletí vojáci
V jiných zemích vznikajícího východního bloku dosáhl ozbrojený odpor proti stalinistickým režimům mnohem většího rozsahu a intenzity než v Československu. Stačí připomenout „lesní bratry“ v Pobaltí či „prokleté vojáky“ v Polsku. V průběhu padesátých let minulého století sice vládnoucí moc všechny jejich větší skupiny zlikvidovala, nicméně jednotlivci se v hlubokých lesích skrývali dokonce ještě v šedesátých letech. Ani hodnocení jejich činnosti však není jednomyslné.
Do sborníku přispěli četní autoři a za pozornost jistě stojí. Vždyť se nejedná o tak vzdálenou minulost a pochopit ji není jednoduché. Recenzovaný sborník k tomu může přispět.
