Karel Steigerwald: Lež není jen jiné slovo pro pravdu

Karel Steigerwald 25. února 2020 • 20:30

Ilustrační kresba

• foto:

Marek Douša

Transparency International žalovala Babiše. Řekl o ní, že je zkorumpovaná. Důkaz neměl. Překvapivě vyhrál, omlouvat se nemusí. Byl to prý spor svobody slova s ochranou osobnosti. Soud dal přednost té svobodě. Nezkoumal, jestli žalovaný premiér lhal, nebo ne, bral to jako právo na svobodný názor. Podle tohoto pojetí je obrana proti lžím pomocí odkazu na svobodu projevu definitivně zrušena. Každý si může o každém říkat cokoliv, protože je to všechno sanováno „právem na svobodu slova“.

Policista Halbich je v opačné situaci. Řekl o Babišovi, že ztělesňuje diktátorství, manipulaci, vydírání, lži a uplácení. Je za to vyšetřován a může být propuštěn od policie, ačkoliv má stejné právo na svobodný názor jako premiér. Není to spor svobody slova a ochrany osobnosti. Je to spor silnějšího se slabším, aby si ten slabší nevyskakoval, zabalený do vzletných pojmů, které se sporem nesouvisí. Podobně je to v žalobě na prezidenta, jenž lhal o Ferdinandu Peroutkovi. Místo aby jednoduše řekl: „Promiňte, spletl jsem se,“ žene spor do bizarních konců. Orgány jsou mu nakloněny. Víc než zákon dnes platí, jaký výklad za pomoci krkolomných filipik, které stírají rozdíl mezi pravdou a lží, soudce vymyslí. Ale mezi pravdou a lží je snad ještě hluboká propast. A kdo jiný než soudy má ty dva pojmy od sebe oddělit?

Je vrah vrahem?

Soudce Sommer není první, kdo překročil Rubikon. Na druhém břehu už je jen mnohomluvné, nekonečně mlžné a přibližné „právo“, jehož druhou podobou je lež a které může fakta obracet, jak chce. Právo na svobodu slova tu není proto, aby chránilo lži, nýbrž aby chránilo svobodu. A osobnosti nemůže zákon chránit před pravdou. To bychom nesměli říkat o vrahovi, že je vrah, protože by se to dotklo jeho osobnosti.