Politici i voliči rezignovali na argumenty. Jsme zcela v zajetí populismu. Jsme ztraceni | Reflex.cz
nahoru

Politici i voliči rezignovali na argumenty. Jsme zcela v zajetí populismu. Jsme ztraceni

Petr Koblovský21. února 2020 • 19:40
Andrej Babiš
Andrej Babiš
• foto: 
ČTK

Jet delší dobu autem a poslouchat přitom zpravodajství je o nervy. Uvědomíte si totiž, že současnému trendu ve vývoji společnosti není pomoci. Vypadá to, že politici zcela rezignovali na jakoukoliv snahu věcně argumentovat a přitom argumentům naslouchat. Zatímco v krizi finanční investoři razí heslo „Cash is king!“, v krizi společenské identity pro politiky platí heslo „Populism is king!“

Před pár dny jsem cestoval několik hodin autem, poslouchal přitom zpravodajský rozhlasový kanál a snažil se pečlivě vnímat, kolikrát zachytím informaci, nad kterou by moje srdce ekonomického liberála radostí zaplesalo. Nestalo se to ani jednou.

Zato jsem se dozvěděl, že je třeba daňově „podojit“ živnostníky, aby bylo na zvyšování důchodů současným důchodcům, přičemž to samozřejmě neznamená, že si živnostníci „předplácejí“ svoje důchody – tvrdí přeci dlouhodobě, že po státu nic nechtějí, tak to budou mít! Dozvěděl jsem se také, že je třeba zdanit banky a mobilní operátory, jejichž zisky jsou „už opravdu nehorázně vysoké“, s čímž prý souhlasí už úplně všichni, zatímco běžný občan nemá na bydlení v centru Prahy a my bychom mu měli nějak pomoci. À propos bydlení: O chvíli později jsem se dozvěděl, že je nehorázné, že developeři chtějí stavět byty na dalším území hlavního města, které už teď je hodně zastavěné… Následovala debata o omezení osobního vlastnictví (pronájmy Airbnb), paternalistické ochraně spotřebitelů (další možnosti, jak odstoupit od uzavřených smluv poté, co si spotřebitel rozmyslí, že to vlastně udělal, ale vlastně nechtěl), nutnosti zavést právo občanů hromadně žalovat korporace...

A do toho klasický mix půtek našich politických představitelů, jejichž společným jmenovatelem bylo hlavně to, že klouzali zásadně po povrchu a opakovali, co si asi tak přeje slyšet průměrný volič někde tam venku.

Ani jsem nestačil sledovat, kdo je vlastně ta levice a kdo je pravice. Přišlo mi, že levice jsou úplně všichni. Korunu tomu nasadila informace ze slovenské volební kampaně, v níž expremiér Fico vykřikuje slogany typu: Zatímco Kiska chce migranty, my chceme třinácté důchody pro všechny. A já jsem si uvědomil, že jsme v háji.

Snažit se někomu argumentovat tím, že živnostníci nepožívají celou řadu zaměstnaneckých vymožeností „státu blahobytu“, a tudíž je spravedlivé, aby platili nižší daně a odvody, nemá valný smysl. Nikdo jiný než (někteří) živnostníci to nebude chtít poslouchat. Argumentovat tím, že nic jako „nehorázně vysoký zisk“ neexistuje a že sektorové daňové břemeno je přenášeno do cen, takže ho zaplatí spotřebitelé, nemá smysl. Nikdo než banky a operátoři to nebude chtít poslouchat. Argumentovat tím, že ceny bydlení jsou přímo úměrné nedostatku bytů, tudíž že jediným způsobem zvýšení dostupnosti bydlení je podporovat nabídku (tj. developery), a že Praha má daleko nižší hustotu zastavění než ostatní světové metropole, nedává smysl, protože to ocení jen ti developeři. Omezování soukromého vlastnictví je špatné a nespravedlivé, hromadné žaloby jsou jen líbivým, ale kvalitativně horším názvem pro něco, co umožňuje současný právní řád, odpovědnost za vlastní činy by měli nést v prvé řadě svéprávní a dospělí lidé… Pro hlubší argumenty chybí obecenstvo.

Bohužel. V dnešní „titulkové demokracii“, jak současný marast trefně označuje kolega, lidé ztratili schopnost vázat logické řetězce dál než za jeden roh. Větu: „Musíme za roh, protože tam mají levnější pivo,“ ještě pochopíme. Ale větu: „Vedle za rohem mají sice levnější pivo, ale tam my nepůjdeme, my musíme ještě dál, protože…“ už bohužel nikoliv. Na to není čas ani chuť, přestaneme vnímat u levnějšího piva.

Nedivme se proto, že tomuto trendu se přizpůsobili i politici, kteří rezignovali na hluší debatu a snaží se sledovat jen svůj vlastní cíl, tedy být znovuzvolen. A to souborem nejjednodušších populistických pravidel: Vždy slib více než ostatní! Výdajovou stránku svých slibů neřeš! Politického konkurenta nikdy nechval! Soustřeď se na velké skupiny voličů a řeš jejich problémy! Závist funguje vždycky, stejně jako strach a osobní útoky!

Jsem hluboce přesvědčen o tom, že tento současný trend je naprosto nežádoucí a neudržitelný. Nicméně vůbec nevím, jak jej zvrátit. Každý, kdo se mu pokusí postavit, je totiž odsouzen k politickému neúspěchu.

V angličtině se tomu říká „Market with lemons“. Je to totiž jako na trh s ojetými auty, které mají stočené tachometry, jsou v bídném stavu, ale jsou velmi levné, přijít se změnou – vozidly kvalitními, prověřenými a dvojnásobně dražšími. Ač se to zdá jako dobrý plán, proti naleštěné bídě, marketingovým trikům a líbivým řečičkám nemorálních prodejců nebudete mít sebelepší šanci uspět. Leda byste začali taky brát nekvalitní vozy, trochu jim vylepšili tachometr, pěkně je nablýskali… Ach jo.

Autor je advokát a vysokoškolský pedagog, působí jako předseda správní rady Liberálního institutu.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější