Letná 2019

Letná 2019 Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Opakovaně zaplněná Letná svědčí o jednom – v téhle zemi se formuje minimálně třísettisícová skupina aktivně založených, která zatím ví, co nechce, a nebojí se to říct.
Byla to standardní a nevzrušivá sdělení, jejichž poselství jsme znali už ve chvíli, kdy se dotyční chopili mikrofonu. Proč ne?
Nebylo tak důležité, co bylo minulou sobotu na letenské tribuně řečeno. To hlavní se odehrávalo pod pódiem.
3
Fotogalerie

Bohumil Pečinka: V Česku se fakticky zrodilo nové hnutí, říkejme mu Tříprocentní

Letná byla jednou z největších protivládních demonstrací v Evropě v posledních letech. Tradiční média i sociální sítě byly většinově zaplaveny komentáři, že „to bylo o ničem“, případně že se „stejně nic nezmění“. Nebylo a změní. Jen jinak než si ještě dnes myslí řada lidí.

Kritici letenské demonstrace si své hodnocení velice zjednodušili, když si dělali poznámky z projevů, které zazněly na tribuně, a podle nich posuzovali smysl třísettisícového shromáždění. Ve skutečnosti nebylo podstatné to, co se dělo na pódiu, ale pod ním. Právě tam se zrodil předobraz nového politického hnutí, označme jej slovem Tříprocentní.

Smysl Chvilek

Aktivity sdružení Milion chvilek pro demokracii se nedají posuzovat podle stejného mustru jako politické strany. V tom se jejich kritici naprosto mýlí. Každý má svůj úkol a poselství a Chvilkaři si v této chvíli nedávají primárně stranické cíle. Jejich historická úloha je jiná – v určité společenské situaci poskytli kriticky naladěným lidem platformu, kde vyjadřují svoje znepokojení s politickou situací v Česku. A jsou to jak voliči ODS, tak zelených. V tom je síla i slabost Milionu chvilek.

Na jedné straně musí být požadavky Chvilkařů dostatečně obecné, aby neodpudili část příznivců. Na straně druhé jsou právě díky tomu schopni opakovaně dostat do ulic statisíce lidí. V okamžiku, kdy se Chvilkaři vyhraní, ztratí jednu část kriticky naladěné společnosti. Zatím dělají všechno pro to, aby širokou jednotu antibabišovských sil udrželi.

Letná 2019

V tomto smyslu nebylo tak důležité, co se dělo na pódiu, ale pod ním. Na pódiu mluvili více či méně úctyhodní lidé o svých zkušenostech a vzpomínali na hodnoty 17. listopadu 1989, které jsou dnes z oficiálních míst vysmívány. Byla to standardní a nevzrušivá sdělení, jejichž poselství jsme znali už ve chvíli, kdy se dotyční chopili mikrofonu.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!