Turecká islamistická vláda se snaží vojensky obsadit území Sýrie s cílem vybudovat tam tábory pro syrské uprchlíky, kteří se nechtějí vrátit na území pod kontrolou syrské vlády. Toto opatření je v plném zájmu turecké vlády čelící stále větší nespokojenosti tureckého obyvatelstva s přítomností syrských uprchlíků na tureckém území. Ovšem je to také v zájmu Evropské unie, neboť kauza syrských uprchlíků se dostala do patové situace. Stále více hrozí, že dojde k opakování vlny masové imigrace z roku 2015, před čímž varoval například i německý ministr vnitra Horst Seehofer. Buďme realisty. Nadějím na pád syrské vlády je konec, což si zřejmě uvědomilo již i turecké vedení. Před syrskou občanskou válkou uteklo jen do Turecka několik milionů Syřanů a většina z nich se nechce vrátit zpět na území pod nadvládou syrské vlády. Přítomnost tolika milionů Syřanů je stál větším ekonomickým a politickým problémem pro tureckou vládu, která se jich potřebuje zbavit. Evropská unie ovšem není připravena na přijetí takové masy imigrantů, kteří by se mohli vydat na cestu pryč z Turecka do Evropy.
Nepřipravenost EU na přijetí takové masy imigrantů jako celku je zcela očividná. Představitelé západoevropských zemí totiž sice na jednu stranu neustále veřejně hovoří o ekonomickém přínosu takové masové migrace, ale na straně druhé tuto masu jako celek přijmout nechtějí a chtějí migranty „distribuovat“ v rámci celé EU a přidělovat je na základě kvót jednotlivým zemím EU. Právě systém kvót na přesídlování migrantů odmítají některé východoevropské země EU.
Jde vlastně o obdobu sovětského, respektive socialistického sociálního inženýrství. Pro pány politiky a úředníky není podstatné, kam imigranti chtějí jít, ale chtějí těmto imigrantům vnutit místo, kde budou povinně žít. Evropská unie se „řízené“ migraci ovšem nebrání, naopak ji podporuje, jen doufá, že tato migrace bude pomalejší a ne tak živelná jako v roce 2015. Zřejmě proto, aby se evropské obyvatelstvo tolik nebouřilo a proměna složení společnosti neprobíhala tak radikálně a viditelně. Nejde o žádnou konspiraci, ale odkazy na dokumenty politbyra EU doložitelný fakt, publikovaný například v knize bývalého europoslance Jana Kellera „Evropské rozpory ve světle migrace“.
Historie se opakuje
Pokud tedy Turecko obsadí syrské území a vybuduje tam svůj protektorát, vytvoří tak místo, kam postupně bude moci svážet do táborů syrské uprchlíky a držet je tam mimo své území. Po určitém divadelním výstupu Evropské unie je pravděpodobné, že EU ve jménu „humanity“ začne finančně přispívat na provoz těchto táborů (podobně jako přispívá na provoz táborů Palestinců). Obyvatelé táborů se budou pokoušet dostat pryč z těchto novodobých koncentračních táborů (nemám teď na mysli synonymum pro německé koncentrační vyhlazovací tábory, ale koncentrační tábory pro nepohodlné lidi, zavedené dávno před Němci Angličany v Búrské válce) a nejspíše budou v malém počtu pokračovat dále do Evropy.
Protože EU slíbila Turecku, že za každého ilegálního syrského imigranta přesídlí jednoho syrského uprchlíka. Podrobněji jsem o tomto tématu psal v článku Turecko za migrační problém nemůže, jeho politici byli podvedeni Evropskou unií. Je možná jen otázkou času, než se značná část syrské uprchlické komunity dostane do Evropy, ať již v rámci přesídlovacího programu EU, nebo v rámci slučování rodin v situaci, kdy se jeden člen rodiny dostane do EU legálně.
Pokud Turecko nezastaví svou ofenzivu a pokud se mu podaří vytvořit dostatečný protektorát na syrském území a přesídlit tam syrské uprchlíky z Turecka, půjde o novodobou etnickou čistku a násilné přesídlování obyvatel, známé z dob nacistického Německa či Sovětského svazu. I tehdy byly tyto „přesuny“ obyvatel propagandisticky obhajovány a oslavovány. Turecké islamistické vládě se tak případně podaří zabít dvě mouchy jednou ranou. Zbaví se problému syrských uprchlíků a zároveň citelně naruší kurdskou populační hegemonii ve svém příhraničí (mnozí syrští uprchlíci v Turecku, možná dokonce i většina z nich, budou nejspíše lidé arabského původu). Evropská unie bude také spokojená, protože konečným řešením otázky syrských uprchlíků nebude obrovská migrační vlna do Evropy, ale postupný dlouhotrvající omezený proud imigrantů z tureckého protektorátu v Sýrii.
Jedinými, kdo budou na celém řešení tratit, budou syrští uprchlíci a Kurdové, ale na těch asi tureckým islamistickým politikům a v EU vládnoucím elitám doopravdy vůbec nezáleží. Jejich PR oddělení pro potřeby uklidnění veřejnosti zajistí dostatečnou reklamu fotkou s nějakými smějícími se „přesídlenými“ uprchlíky a „osvobozenými“ Kurdy.
Snímky ze syrských uprchlických táborů a turecké vojenské invaze do Sýrie si prohlédněte ve fotogalerii:
