H-System je vlajková loď neúspěchů soudobé české státnosti. V roce 1997 zkrachoval, když ze zájemců o stavbu domu vylákal miliardy. Každý přišel asi o milión korun. Někteří se chopili rozestavěných domů, založili družstvo Svatopluk a v něm domy pro sebe dostavěli. Ty jim dnes podle zákona seberou, dostavovat torza krachující společnosti nesměli, i když je to orgány nechaly dělat. Měli stavební povolení? Kolaudaci? Bez toho nemohly domy vzniknout.
Ostatní čekají dvacet let na rozdělení majetku, který po H-Systemu zbyl a podle zákona měl být prodán, aby okradení dostali alespoň něco. To se dodnes až na podezřelé výjimky nestalo. Dvacet let(!) běží nepochopitelný příběh neschopnosti a krutosti. Pachatelem jsou všechny státní orgány, které se případu dotkly.
Viník je už venku
Hlavní pachatel podvodu dostal dvanáct let, už je na svobodě, což je jediná událost, která se uzavřela. Vše ostatní se vleče, všelijak zakrucuje na vlnách úplné nejistoty okradených, ačkoliv případ byl brzy odhalen a nic na něm není zapeklitého. Dvacet let byly klidné jen státní orgány, nechaly vše téct pomalu a líně. Věc mohla být podle zákona za rok či dva vyřešena čili už před dvaceti lety. Dnes má každé řešení protizákonné vlastnosti. Jediné, co je podle zákona, je dvacetileté mučení okradených. To běží a neběží podle zákona. Když každá z větví státní moci něco trošku zmrší, výsledkem je tento součet: nikdo neví, co je správně, potrestáni jsou i ti okradení.
Hořkou epizodou tohoto gogolovského příběhu je amnestie prezidenta Klause, jež se týkala pachatelů, protože dvanáctileté vyšetřování něčeho, co bylo dávno jasné, bylo porušením jejich práv. Prezident ale přehlédl, že ti okradení na svou spravedlnost, což je též občanské právo, čekají dodnes.
Stát je krutý
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
