Bylo, nebylo… vlastně bohužel je, a to přímo v univerzitním městě pokroku Brně. V tamější fakultní nemocnici aktuálně lékaři pracně uzdravují dítě s tetanem. Nakazilo se nejspíše proto, že záměrně nebylo očkované. Maminka ho odmítla nechat očkovat povinnou vakcínou. Čímž mj. porušila nejen zdravý rozum, ale i platné zákony. Matce hrozí za tento správní delikt pokuta.
Pro vyšší informační komplexnost dodejme, že očkování proti tetanu je součástí povinné vakcíny, kterou jsou očkovány děti ve věku devíti týdnů, čtyř měsíců a jedenácti až patnácti měsíců.
Asi nejsem sám, kdo má za to, že tento smutný případ by měl být všem odpíračům očkování velkým, ale opravdu velkým mementem, co se může stát, pokud budou kvůli „bludům z internetu“ odmítat povinná očkování.
Jako právník se musím také mimo jiné zamyslet, zda by zde nebylo na místě vymáhat, ať již zcela nebo zčásti, po takto neodpovědně postupujících rodičích náklady na léčbu. I v tomto případě by se mělo uplatnit starořímské právní pravidlo, na kterém je postaven i dnešní evropský právní řád: každý svobodný občan je odpovědný za své skutky. Stát by měl vyslat jasný signál, že bránění a odmítání očkování není žádná legrace, jako když vám kamarádka věští z karet.
Nejen tetanus, ale i spalničky
Další kamínek do očkovací mozaiky – Světová zdravotnická organizace (WHO) nedávno Českou republiku vyřadila ze seznamu států, kde byly „zničeny“ spalničky. Asi tušíte, za kým jde tento neveselý fakt. Ano, z velké části opět za hloupými odpírači a odpíračkami očkování.
Oficiální hladina „proočkovanosti“ proti spalničkám je aktuálně pod devadesáti procenty populačního ročníku, v hlavním městě Praze dokonce ještě nižší. Doplňme, že v referenční skupině spalničkami nemocných dětí byla naprostá většina právě těch neočkovaných.
Zopakujme důrazným káravým tónem: Kvůli čemu dnes klesá míra proočkovanosti v Česku, ale i dalších moderních evropských zemích? Ano je to zapříčiněno především dlouholetou kampaní antivakcinačních alarmistů a populistů.
Závěrečná injekce
Na závěr musím připomenout, že Češi, Moravané, Slezané a Romové, kteří nenechávají řádně očkovat své potomky, tak vlastně parazitují na kolektivní imunitě. Přiživují se na tom, že ostatní osoby očkovány jsou. Jestliže je náležitě očkováno kupříkladu devadesát procent dětí z populačního ročníku, tak ta zbývající neočkovaná procenta jsou černými pasažéry systému, koneckonců k obdobnému závěru kdysi dospěl i náš Ústavní soud (ÚS).
A ÚS, jak známo, sídlí v Brně, kde náš „neočkovací příběh“ začal, kruh glosy se tímto uzavírá.
Autor je právník a publicista
