V denním shonu děláme spoustu našich spotřebitelských rozhodnutí na první pohled bezděčně. Ekonomická teorie však věří, že každému z nás v hlavě mozek na plné obrátky poměřuje užitek s ochotou platit: Tohle je levné, tohle je drahé, tohle je za dobrou cenu. Něco na tom určitě bude. Jelikož máme v DNA přednastaveno, že levnější je lepší než draží, teď je lepší než později a větší krajíc chleba je lepší než menší, často automaticky brbláme nad cenami věcí, aniž bychom se zamysleli nad tím, jestli si život bez nich dokážeme představit, respektive jestli – s ohledem na náš subjektivní užitek – není naše ochota platit ještě větší než cena, kterou kritizujeme.
Vysvětlím na příkladu: Když se dám s někým do řeči o možnosti využívat internet v mobilu, respektive možnosti nevyužívat internet v mobilu, dostaneme se v debatě často k překvapivému závěru: Situaci, kdy by člověk službu internet v mobilu neměl k dispozici, si neumí představit – a byl by ji ochoten odvrátit ještě vyšší platbou, než kterou platí dnes. Ačkoliv rozumím nadšení z akce „Neomezeně, teď hned a zadarmo“, udělat si občas podobné myšlenkové cvičení o ochotě platit není na škodu. Zejména když ve vztahu k letním datům zdarma vidíme množící se výkřiky o „splněné povinnosti T-Mobile“, „skandálu, že to tak není už dávno“ nebo „ostudě, že to neudělali všichni operátoři“.
Mnoho lidí z mého okolí si tarif aktivovalo. A jakožto člověku, který se telekomunikacím nadšeně věnuje a mnohdy nesouzní s populistickými regulačními tendencemi, mi uštěpačně hlásí, kolik dat kde prosurfovali, jak je skvělé sledovat v zácpě na dálnici oblíbený seriál, jak je úžasné si na pikniku pouštět videoklipy z YouTube, jak je fajn stahovat si do mobilu filmy nebo využívat bezstarostně sociální sítě od probuzení do usnutí. Vždy se jich ptám na to, kolik že tedy dat vyčerpali: 18 GB, 37 GB, 54 GB, 113 GB, 217 GB, 300 GB… Samozřejmě, že si uvědomuji, že se nejedná o vypovídající statistický vzorek, ale ani jedno číslo se ani u těch nejnadšenějších „smartphonistů“ neblíží ležaté osmičce... Proč? Protože neomezenou spotřebu zkrátka nikdo nemůže zvládnout. T-Mobile zveřejnil, že nejaktivnější uživatel za měsíc přenesl 1151 GB dat. Průměrný zákazník „prodatoval“ přes 12 GB dat. Dle zveřejněných informací operátora Vodafone, který s neomezenými daty také koketuje ve vlastním balíčku, spotřeboval jejich nejaktivnější uživatel v mobilu za měsíc 430 GB dat. I kdyby to byl dvojnásobek, trojnásobek nebo padesátinásobek… Ležatá osmička ve spotřebě je prostě chiméra.
A tím se dostávám k tvrzení z titulku, které opakuji poměrně dlouho: Je sice mediálně atraktivní volat po možnosti neomezené spotřeby dat, ale s ohledem na preference, užitek a limity lidského jednání je to jen marketingově zajímavý nesmysl. Ležatou osmičku internetových dat v mobilu nepotřebuje vůbec nikdo, tím pádem je diskuse o nekonečném množství dat pro kohokoliv zcela irelevantní, tak jako diskuse o nekonečném množství pohonných hmot, jogurtů nebo matrací, na kterých byste mohli každý večer spát.
Autor je ekonom, advokát a vysokoškolský pedagog, působí jako předseda správní rady Liberálního institutu.
