Výsměch spravedlnosti: Vraždící azylant dostal za vraždu devět a půl roku | Reflex.cz
nahoru

Výsměch spravedlnosti: Vraždící azylant dostal za vraždu devět a půl roku

Jiří X. Doležal30. srpna 2019 • 14:20
Ilustrační snímek
Ilustrační snímek
• foto: 
čtk

Pokud Evropa stojí o nárůst fašistických tendencí, měla by ještě okázaleji než dnes nastolit jiný metr pro domácí, ateistické či katolické a daně platící občany (ty špatné) než pro ty dobré – imigranty z islámského kulturního okruhu žijící z podpor vyplácených z daní domácích obyvatel. V Německu jsou na té nejlepší cestě. Imigrant dostal za vraždu domácího občana stejný trest, jaký by domácí dostal za velký daňový únik nebo prodej metráku trávy.

Fašismus a komunismus mají velmi často reaktivní počátek. Nastolení komunistického nebo fašistického režimu či nástup a posilování totalitních stran je téměř vždy spojen s hlubokou nespokojeností veřejnosti, s pocitem obyčejných lidí, že jsou stávajícím upořádáním společnosti hrubě diskriminováni a že jsou cílevědomě znevýhodňováni proti jiné skupině obyvatel.

Když si vzpomeneme na nejmasovější vystoupení neonacistů v české historii, dojdeme na sídliště Janov u Litvínova v roce 2008. Tam se k demonstrujícím neonacistům přidávali běžní občané, protože problémy s romskou menšinou v Janově přesáhly únosnou mez a obyčejní lidé dostali (možná i oprávněný) pocit, že jsou diskriminováni ve prospěch Romů žijících ze sociálních dávek placených z daní těch občanů.

Zločin a netrest

David Rath dostal za to, že kradl jak veverka oříšky, sedm let vězení. Přestože jeho zlodějina je opravdu trestuhodná, nikdo následkem jeho čórek nezemřel, nikdo nepřišel kvůli Rathovým lumpárnám o rodiče, partnera či děti. V roce 2017 odsoudili na severu Moravy gang prodávající marihuanu do Rakouska a Maďarska. Nejvyšší tresty byly až osm let vězení, přestože na tom, že Maďaři a Rakušané dostali metrák trávy, nic moc špatného opravdu není.

Ve čtvrtek odsoudil německý soud imigranta – Syřana, který ubodal místního občana ve městě Chemnitz. Šlo o vraždu, ne o zabití ve rvačce nebo o nešťastnou náhodu. Daniel Hillig, oběť útoku, zemřel, druhý muž, kterého imigrant Alá S. (jeho jméno média nezveřejnila, je vrah a na ty musíme být hodní) podrobil ve své domovině vcelku standardnímu jednání, utrpěl vážné ublížení na zdraví. Obžaloba spočívala na výpovědi očitého svědka. Alá navíc nevraždil sám – jeho spolupachatel ale německé policii přetížené bojem s verbálními antiislamisty na Faceboouku uprchl. Takže odsoudili jen Alu. Dostal devět a půl roku vězení.

Teritorialita a emoce

Za smrt má být odchod ze života. Ne trest smrti – ten je až na momenty, kdy nepřichází v úvahu jakákoliv pochybnost, zcela nepřijatelný. A podobných lidí je málo – třeba Saddám Husajn. Lidé a jejich instituce jsou totiž omylní a poprava nevinného je zcela nepřijatelné riziko. Vrah, který jako Alá zavraždil člověka a druhého vážně zranil (což je v mých očích druhý pokus o vraždu), má odejít ze života. Ne do nebytí, do oprátky, ale do cely, kde si třicet čtyřicet let počká na smrt přirozenou. No a kdyby se náhodou ukázalo, že nevraždil, že šlo o justiční omyl, tak se pustí a dostane obrovské odškodné. Je však naprosto nemorální vrahovi de facto prominout, že vzal život druhému člověku.

Nelze předvídat postup německé justice, ale také nelze vyloučit, že se Alá dostane z vězení mnohem dříve než za oněch devět a půl roku. Třeba za dvě třetiny trestu. Ale i když si odsedí těch necelých deset let, tak pak vyjde z vězení, půjde na kafe a bude žít dál. Daniel Hilling, kterého Alá zabil, si už kafe nedá nikdy a nežije již rok. A již nikdy žít nebude. Alá se může dožít sedmdesáti či osmdesáti let. Za svůj zločin zaplatí jednou sedminou či osminou svého života. Jeho oběť, která žádný zločin nespáchala, přišla o celý život. Ta nespravedlnost trestu, shovívavost k vraždě a akceptace zla soudem je do očí bijící. Trest je směšně nízký a zákonitě vyvolá reakci.

Lidé v úzkých

Německý soud svým rozsudkem nad vraždícím imigrantem vyvolá v lidech – obyčejných Němcích, kteří nejsou imigranty – emoci, že zatímco na ně si policie došlápne za každé špatné slovo o muslimech na sociálních sítích, tak když muslim zabije jednoho z nich, je na něj soud opravdu hodný. A to fakt naštve. Je to křivda a nespravedlnost. Odpovědí na podobný stav společnosti – na stav, kdy se lidé cítí diskriminovaní, ohrožení a jejich přirozená práva jsou pošlapávána – je fašismus.

To však není jediná hrozba, kterou shovívavý rozsudek nad syrským vrahem představuje. Teritorialita je přirozený pud. Pokud na vaše teritorium přijde hledat útočiště cizinec v nouzi, vy mu pomůžete, on pak začne vraždit vaše spoluobčany a není po zásluze potrestán, jde o základní, pudové ohrožení přirozené teritoriality. A to vyvolává masivní úzkost, která potřebuje utišit. Historie ukazuje, že pokaždé, když v nějakém národě podobná úzkost nastala, utěšil ji nějaký fašista. Navrhl jednoduchá (a samozřejmě nesmyslná a bestiální, ale to lid obvykle nevidí) řešení a slíbil, že podobným nespravedlnostem zamezí. A lidé za ním šli. Hitlera v třiatřicátém roce demokraticky zvolilo 44 procent oprávněných voličů, totálně frustrovaných chudobou a chaosem, který v Německu panoval.

Pokud německé soudy budou na vrahy z řad imigrantů podobně laskavé, shovívavé a tolerantní, jako byly na Alu S., je příchod nového Hitlera na německou politickou scénu otázkou pár let. Tolerantní humanismus k vrahům a totální dobros**ství německé justice žene tu zemi k novému nacionálnímu socialismu.



Klíčová slova: Německo, vražda, soud, komentáře



Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější