Přestože většinová společnost – alespoň tedy v Evropě – chápe homosexualitu jako privátní záležitost, do které nikomu nic není, jeden předsudek zůstal. Ten předsudek je z hlediska vývojové psychologie, sexuologie i starého dobrého Darwina úplný nesmysl, přesto přetrvává i u lidí, kteří se chlubí svou akceptací všech sexuálních menšin. Je to pověra o hypersexualitě homosexuálních mužů odvozená z jejich obrovské promiskuity. Ve skutečnosti žádná hypersexualita homosexuálů neexistuje a heterosexuální muži mají naprosto stejný sexuální apetit jako gayové. Jen spolu s tím mají i mnohem menší tendenci sex neodmítat. Důvody jsou logické.
V prostředí pražských vysokoškolsky vzdělaných lidí nebyla homosexualita žádným stigmatem, už když jsem byl mladý. Takže mám od puberty celou řadu známých, kteří jsou gayové. Gayové – nikoliv buzeranti. Buzerant (v žargonu homosexuální komunity buzna vykroucená) je identita, kterou velmi často přijímají homoprostituti. Chodí nalíčení, říkají božíčku a jsou neuvěřitelně a odporně afektovaní. Bohužel, podle nich řada občanů formuje své názory na všechny homosexuály, ale je to stejný mechanismus, jako kdyby si někdo dělal obrázek o ženách podle děvčat z Perlovky.
Já se znám – a celoživotně jsou součástí mé sociální bubliny – s homosexuály, kteří jsou úplně normální lidi. Jsou sice – na rozdíl ode mne – na chlapy místo na ženské, ale protože se nekroutí, nešišlají a nesahají mi na zadek, tak je mi to úplně jedno. Mám od nich však dostatek informací o jejich sexuálních zvyklostech a koníčcích a promiskuita, která mezi nimi funguje, je z hlediska heterosexuála až nepředstavitelná. Přitom všechny výzkumy etologů u všech možných představitelných druhů, čeledí a řádů živočichů ukazují, že ta až šokující promiskuita gayů je projevem úplně normální samčí sexuality.
Na sex jako na panáka
Již za komunistického režimu jsem byl spolužákem jednoho z prvních homosexuálních aktivistů u nás. Ještě dávno před tím, než se stal hlavní osobou hnutí za zrovnoprávnění gayů pan Jiří Hromada, který tomu úkolu věnoval půl života a zaslouží za to obrovský respekt. Pan Hromada byl aktivista nemilitantní, můj spolužák Šimon naopak. O své sexualitě hodně, rád a hlasitě hovořil. Měl však vážný vztah, který, přestože je to přes třicet let, trvá. A společně s partnerem z dlouhodobého vztahu se dělili o zážitky s jinými muži. A pak si o nich povídali – a také se všemi spolužáky, kteří to byli ochotní poslouchat. A musím přiznat, že promiskuita homosexuální komunity byla až nechutná.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
