
Podává obvyklý výkon politika, který je řízen jinou logikou, známou jen politikům, nám ne. Operuje se lží, protože je to účinná strategická zbraň. Kdo to neví, řekne chybně: Je hloupá nebo zešílela. Ne, koná jejich spravedlnost. Dali jí na to ministerstvo.
Onačejší hoši
Je to poslední postava z nekonečné řady politiků všech stran, kteří se dobrovolně ztrapňovali před ní. A není poslední. Laskavý čtenář (nevím, jestli ještě existují laskaví čtenáři) si jistě na ten průvod vzpomene. Některé politiky to stálo kejhák, jako třebas předsedy vlády Grosse a Nečase, jiní, jako Zeman, jsou onačejší hroši. Začali lží a lžou dodnes. Přesto jsou nahoře, po studu ani stopy. Už to vypadá, že u politiků se s otrlostí počítá a také se počítá s tím, že politici nejsou schopni rozluštit ani nejjednodušší zápletky. A že nejúspěšnější pracovní metou je přihazovat na jasný případ další a další pitomosti, až se v té hromadě nevyzná ani prase. Když politik něco ukradne, hned řekne: To jsou předvolební útoky nepřátel, ačkoliv každý vidí, že kradl on, ne ti nepřátelé.
Babiše obviňují u nás doma i v Bruselu už několik let z nejvážnějších podvodů a zlodějen. Babiš nedává argumenty, má jen pokřik. Lži, samé lži! Ale proč, k sakru, už dávno nešel před soud, aby ta obvinění vyvrátil? Proč se nechce obhájit a dokázat, že nepřátelé lžou? Jedním rozsudkem by je rozdrtil. Copak nemá dost odvahy servat se o svou poctivost jako občan i jako šéf státu? Máme na trůně uskřinutého zbabělce, nebo statečného poctivce, který křičí: „Já chci k soudu!“? Už jsem se na to ptal stokrát.