Vladimír Pikora: Odboráři chtějí méně práce, Číňan jim utne tipec | Reflex.cz
nahoru

Vladimír Pikora: Odboráři chtějí méně práce, Číňan jim utne tipec

Vladimír Pikora17. května 2019 • 14:35
Nejznámější čínský podnikatel a zakladatel společnosti Alibaba Jack Ma
Nejznámější čínský podnikatel a zakladatel společnosti Alibaba Jack Ma
• foto: 
Reuters

Odboráři pracují velmi dobře. Svou urputností se blíží jezinkám. Nedávno uvedli, že víc než tři čtvrtiny z 5500 společností, kde o podmínkách práce vyjednávali odboráři a zaměstnavatelé, mají kratší pracovní dobu bez krácení mzdy. Prosazují proto zkrácení pracovní doby na 7,5 hodiny denně pro všechny.

Což je celkem pozoruhodný jev; svět jde totiž poněkud jiným směrem. Zatímco naše odbory tlačí na kratší pracovní dobu, Číňané tlačí na pracovní dobu delší. A možná si i čeští odboráři už všimli, že Čína aktuálně táhne svět a aspiruje na největší ekonomiku světa.

Jeden z nejbohatších mužů světa a zároveň člověk, který drží prst na tepu globální robotizace a umělé inteligence, Jack Ma, v dubnu prohlásil: „Pokud chcete dělat pro Alibabu, musíte být připraveni na dvanáctihodinovou pracovní dobu, jinak se ani nenamáhejte s ucházením o místo.“ A ještě dodal: „Každý na tomhle světě chce úspěch, hezký život, být respektován. Jenže pokud nevložíte do svého úsilí víc času a energie než ostatní, jak toho chcete dosáhnout?“

Má pravdu. Svým způsobem.

Jack Ma nastavuje všem socialistům zrcadlo. Nepřímo Evropě říká: Když nebudete makat a podávat ten nejlepší výkon, my, Číňané, vás převálcujeme. A 7,5 hodiny denně vám vážně nebude stačit, abyste se nám ubránili. Sám totiž prosazuje model 996 – to znamená práce od deváté hodiny ranní do deváté večerní po šest dnů v týdnu. Jistě, to je pro Evropu mimo všechny představy, je to extrém. Jenomže také musíme jako Evropa vzít na vědomí důsledky:

Čínský kapitalismus pod vládou komunistické strany je proti evropskému či dokonce americkému kapitalismu naprosto neúprosný. To, co dnes existuje v Evropě po letech vlád sociálních demokratů, zelených a dalších levičáků, nemá už s kapitalismem moc společného.

Čínská strategie pro Evropu

Někdo může říct, že Čína je sice velká a bohatá země, ale ještě nedostatečně vyspělá, takže nás nijak neohrožuje a nemusíme se na ni ohlížet. Jenže kauzalita je opačná. To Čína se neohlíží na nás a nakupuje po Evropě jako my v supermarketu. Investice Číny v Evropě byly v posledních deseti letech ohromné.

Už se toho dokonce lekla i Evropská komise a začala ve strachu o strategické zájmy čínské investice víc sledovat. Zatím nejde o výši čínského majetku v Evropě, ale o rychlost, s jakou přibývá. Podle studie Evropské komise totiž z podniků, které nevlastní Evropané, vlastní Číňané 9,5 %. To zatím není dramatické, nicméně některé státy, jako je třeba Itálie, do čínské náruče přímo nabíhají a jsou ochotny se pro Čínu přetrhnout.

Jako první v Evropě podepsali Italové s Čínou iniciativu nové Hedvábné stezky. Itálie totiž vidí, že má ohromné dluhy, a Evropa jí s nimi nechce pomoci – lépe řečeno, Němci je nechtějí za Itálii všechny platit. Koncem roku zažívala italská vláda nedůstojné tahanice s Evropskou komisí o státní rozpočet, který neřízeně směřuje k deficitu 3 % HDP. Brusel nechce Itálii uhnout a Itálie nechce šetřit. Zato Čína… Čína je z Afriky zvyklá investovat a nabízí Itálii zdánlivě pomocnou ruku. Vždy z takové pomocné ruky ale získává strategické výhody.

A právě o tom je právě probíhající obchodní válka USA s Čínou: Pokud americký prezident nepřitlačí Čínu ke zdi, bude Čína dál rychle růst a nakupovat firmy s technologií či strategickým potenciálem. Vstoupí do sítí 5G a vytlačí americké firmy. Čína nám rozdá nové karty a donutí nás, abychom je akceptovali a hráli její hru. Něco jako Marshallův plán nám nenabídne – bude tvrdší.

Proč to u Němců jde?

Vize odborů je proto dlouhodobě nereálná. Méně pracovat za stejné peníze je možné jen tehdy, pokud roste produktivita práce. Pokud neroste produktivita práce, výsledkem je pouze pokles konkurenceschopnosti s následným propouštěním a chudobou. Nemusí se nám to líbit, ale tak to je. Nelze to okecat. A čím chudší země a nižší konkurenceschopnost, tím snadněji si nás Čína koupí a novodobě kolonizuje. A pak nám nastaví svá vlastní pravidla. Třeba ta o pracovní době…

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula namítá: "Proč jsou naše požadavky neuvěřitelné, když u německých sousedů, jejichž kapitál je v ČR nejvíc zastoupen, je v průměru pětatřicetihodinový týden? Nikdo tam nekrachuje."

Neekonom přikyvuje, jak chytře pan Středula argumentuje, a možná by byl ochoten za jeho slova i stávkovat. Ekonom ale chápe, že si pan Středula už odpověděl sám:

Němci mohou pracovat méně a ještě zvyšovat svou produktivitu, bohatě k tomu postačí, když budou za ně v jejich továrnách víc makat čeští dělníci. Německá produktivita totiž není daná jen prací německých dělníků, ale i prací dělníků v podnicích, které vlastní německý kapitál mimo Německo. Nejvyšší produktivitu ze všech německých regionů má totiž Wolfsburg, kde je centrála Volkswagenu. Do ní přitékají dividendy z továren v okolních zemích. Tedy i od nás. Dělníci ve Škodovce tak vlastně jistí to, že němečtí dělníci mohou mít kratší pracovní týden.

Roboti

Naivní komentátoři si pod slovem produktivita představují propocené tričko, honičku a stres. O tom je ale jen velmi primitivní produktivita. Skutečná produktivita v ekonomickém slova smyslu může růst, i když se pracuje méně – stačí mít technologii, nástroje, vybavení. Vše ještě umocní rychlý nárůst robotizace. Ta dosahuje nejvyšší úrovně v Jižní Koreji. Asie nás bude tlačit do práce, ale o propoceném tričku to nebude. Honičku budou mít roboti a ti, co je programují. Lidé z odborových svazů či bez technického vzdělání budou jen koukat s otevřenou pusou.

Pan Středula také tvrdí: "Za čtyři roky odpracuje český zaměstnanec o rok víc než německý, za kariéru je to o deset let víc. Je to fatální rozdíl. Lidé se pak cítí také mnohem víc unaveni." To má určitě pravdu. Ke kratší pracovní době a konkurenceschopnosti ale nevede nový zákon či administrativní příkaz. K vyšší produktivitě a tedy ke kratšímu času strávenému v práci povedou jen a pouze investice, které vybaví českého dělníka stejně jako toho německého. Bez investic bude výsledkem jen primitivní struktura ekonomiky.

Já vážně nechci pracovat 12 hodin denně, šest dní v týdnu. Tak ať si pracuje pan Jack Ma; já se nenarodil proto, abych se upracoval. To bych si mohl vzít rovnou Dorotu Máchalovou. Když přejdeme na model 996, potká se většina Evropanů u psychiatra. Už jsme moc zhýčkaní. Nedokážeme to, co dříve dělali všichni na statku. Ale současně pokud se něco u nás nezmění, Čína si nás koupí a pak už to nebude na našem rozhodnutí, kolik času budeme pracovat. Takže evidentně je třeba najít nějaký kompromis.

Budoucí scénáře

Nabízí se tedy několik scénářů:

  • Zaprvé Čína zbohatne a přejde na náš socialismus. V něm se bude pracovat 7,5 hodiny pět dní v týdnu a časem prý jen čtyři (protože Piráti si chybně myslí, že nám roboti vezmou práci).
  • Zadruhé zvýšíme produktivitu práce investicemi do technologií a lepším řízením práce a vše ustojíme bez šrámů.
  • Zatřetí zkrátíme pracovní dobu bez navýšení produktivity, nějaký čas budeme ještě větší montovnou a skladem než dnes. Časem nás nahradí roboti, a budeme čínskou kolonií.
  • Nebo začtvrté zapojíme se do obchodní války s Čínou, budeme ji přistřihovat křídla a přitom drsně zvyšovat produktivitu.

Tak co si vybereme?

Vladimír Pikora




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější