Komunisti mají velký podíl na moci, ačkoliv tomu volební výsledky neodpovídají. Ale mají i jiné technologie než hlasy voličů, násilné, které je dovedou k moci, viz únor 1948. Mají v šachu Babišovu vládu ANO, jež jim kus moci dává.
Beze studu
Jen přičichli k moci, zase začali krást. Pokud se daň z církevních restitucí prosadí, bude tato krádež jednou předmětem nových restitucí. Argumentem komunistů je, že církevní restituce jsou moc velké, a proto musí být zdaněny. Jak to vypočetli ani jiná věcná fakta neuvádějí. Jako odjakživa hodí líbivé heslo a už jdou církvi, později podnikatelům, živnostníkům a nakonec všem po krku. Kdyby jim vyšlo, co chtějí, i užitečného idiota Babiše, který je táhne k moci, by jednou znárodnili.
O velikosti restitucí a peněžních náhrad za nevrácený majetek bylo možno debatovat. Také se to mnoho let dělo. Sněmovna výsledek debat schválila jako zákon. Komunisti se do toho zapojovali nepřátelsky a beze studu, ačkoliv měli rozsáhlé krádeže (nejen) církevních majetků na stranickém svědomí. Nynější krádež, zdanění restitucí, jim lidé, kteří nemají církve rádi, schvalují. Až dojde řada na ně, budou se divit. Tak to vždycky chodilo. Rozdělit lidi a okrádat je postupně, jako se krájí salám.
Zločiny jsou jasné
Proč komunismus trpíme? Protože jsme demokratická země? Ale oni demokraty nejsou. Jednou už demokracii s pomocí Rusů zničili. Jejich zločiny jsou jasné. K moci šli násilím. Zavedli diktaturu. Kradli a vraždili. Spojili se s Rusy, aby je drželi u moci.
Vše řídili fanaticky podle marxistické utopie. Jako Tálibán ničili minulost a násilím předělávali svět. Za krádeže, vraždy a trýznění nebyli nikdy souzeni, natož trestáni. Mnoho lidí se na jejich vládnutí nejrůznějším způsobem podílelo. Kdo se nepodílel, měl příbuzné, kteří ano. Když věk poprav odezněl, krvaví komunisti se změnili v pimprlata a jejich konec v trapnou komedii. Kopat do těch padlých ubožáků typu Biľaka připadalo mnoha lidem nedůstojné, když šli konečně k čertu. Omyl, k čertu nešli.
Uspořádat soud, jenž by zhodnotil zločiny komunismu, není stále ještě pozdě. Dnes už to málem vypadá, jako by komunismus byl hodný. Totéž se říkalo o Hitlerovi, který zavedl rekreaci pracujících. Norimberský proces propagandu odmítl a zločiny nacismu odsoudil na základě shromážděných důkazů a svědectví.
I zločiny komunismu lze přesně popsat, dát důkazy, vyslechnout svědky a obhajobu a vynést rozsudky podle ústavy a zákonů, jež platily před únorem 1948 nebo v první republice. Cílem norimberského procesu nebylo oběsit hrst elitních nacistů, nýbrž analyzovat a usvědčit nacistický systém a odkázat ho za hranice demokratického státu. Komunismus žije s námi a jako pověstný kůrovec těží zlo z každé slabiny demokracie.
V mlze lží
Justiční vraždy. Mučení lidí. Masová likvidace a oloupení selského stavu, živnostníků, podnikatelů. Likvidace demokratických svobod, návrat do nevolnictví. To je jen vzorek komunistických činů, jež demokracie chápe jako zločin. Dnes je stát už zase částečně v rukou komunistů, nejen těch v KSČM, ale i těch, kteří se zabydleli v nové společnosti a dovedně z ní cucají. A v mlze populistických lží rozpouštějí občanskou svobodu, jež se sotva v republice uchytila.
Jedním z kroků, jak tomu zamezit, je soud s komunismem a jeho tvůrci. Vlády se toho neujmou, to si komunisti ohlídají, musí to udělat nevládní organizace, spolky, nadace, odborná i politická veřejnost. Žalobci a soudci. Ke smyslu a významu norimberského procesu se všichni vracejí. Že by nacismus měl mít právo na veřejnou činnost v demokracii, neříká nikdo. Právo komunistů na existenci se hájí, jako by to byla nezbytná podmínka svobody.
