Miloš Zapletal: Stydím se za naše politiky, za většinový názor Čechů, za náš postoj k uprchlické vlně

Miloš Zapletal17. února 2019 • 10:00

Miloš Zapletal

• foto:

Profimedia

Nemám rád gesta ani velká prohlášení, ale cítím, že je mou občanskou povinností právě nyní jedno učinit: Stydím se za své politické představitele. Stydím se za většinový názor spoluobčanů. Stydím se za ta média, která jej podporují. Stydím se za to, že jako stát se obracíme zády ke svým evropským partnerům ve chvíli, kdy začíná první opravdový společný problém sjednocené Evropy kvůli valícím se imigrantům z jihu a východu.

Stačilo čtvrtstoletí, abychom zapomněli na náš někdejší československý problém, byť v mnoha případech jinak motivovaný, kdy celý svět naše emigranty přijímal s otevřenou náručí.

Zapomněli jsme na pozitivní filozofii Václava Havla, Jana Patočky, Jiřího Hájka a dalších, kteří se nyní s prominutím musejí obracet v hrobě anebo se stydí někde v očistci za ty, jimž obětovali část svého života a společně s dalšími pomohli vstupu naší země do západních struktur, včetně Evropské unie.

Čestmír Strakatý 9. února 2019 • 18:13

Analytik Havel: Češi si nepřiplatí ani korunu, vychoval je komunismus, pravda o mase z…

Umíme jen brát dotace?

Cožpak umíme jen plnými hrstmi brát dotace, z nichž část stejně rozkrádáme? Cožpak umíme jen čekat na zahraniční investory, kteří ve víře, že jsme se přesunuli opačným směrem, tedy směrem k demokratické civilizaci, nám pomáhají zmenšit rozdíl mezi Západem a Východem? Cožpak nechceme patřit k Evropě?

Jakkoli je současný a bohužel ještě více budoucí exodus imigrantů komplikovaný a nebezpečný, nedokážeme pochopit, že mu lze čelit jedině společně, bez strkání hlavy do písku, a přijmout společná opatření?

Chceme snad obnovit drátěné hranice, anebo dokonce dopustit, abychom byli my zadrátováni a odděleni od zklamané části Evropy, která od nás očekává společný realistický postup v této složité situaci?

Michal Bystrov 22. června 2018 • 09:27

Jerome Klapka Jerome v Praze: Záhadný pomník muže s chocholem na klobouku a zákeřné…

Stydím se...

Stydím se za naši malost, za opatrné čecháčkovství, za lakotu, za nesmyslnou a v důsledku stejně marnou snahu zavřít oči, schovat se a vyčkávat, jak to dopadne a jak to ostatní za nás vyřeší. A netrpělivě čekám na nějaké pozitivní vstřícné gesto, které tak nemám rád. Na gesto premiéra, jenž prý dokáže ze všeho vybruslit, na konečně pozitivní gesto prezidenta, který zatím jen tlachá a rozvrací společnost, už i včetně těch nemoudrých, kteří jej volili.

Čekám na všechny další, zda prozřou a pochopí, že nechceme být jen malým národem uprostřed krásné Evropy, ale že jsme její součástí se všemi výhodami i závazky. A tak čekám, abych se už nemusel stydět…

Autor je farmář a bývalý producent.