Tajemní Sentinelci žijí na svém ostrově v absolutní izolaci a nikoho na své území nepouští.

Tajemní Sentinelci žijí na svém ostrově v absolutní izolaci a nikoho na své území nepouští. Zdroj: Wikimedia

Tajemní Sentinelci žijí na svém ostrově v absolutní izolaci a nikoho na své území nepouští.
Tajemní Sentinelci žijí na svém ostrově v absolutní izolaci a nikoho na své území nepouští.
Tajemní Sentinelci žijí na svém ostrově v absolutní izolaci a nikoho na své území nepouští.
Tajemní Sentinelci žijí na svém ostrově v absolutní izolaci a nikoho na své území nepouští.
Tajemní Sentinelci žijí na svém ostrově v absolutní izolaci a nikoho na své území nepouští.
6
Fotogalerie

Divoši zabili misionáře. Dobře mu tak!

Málo kontaktovaná netechnologická kultura kmene žijícího na ostrově Severní Sentinel projevila hluboké znalosti současné antropologie, a dokázala je obléct do činů. Dnes už víme, že když se pokoušíme zanést do netechnologické civilizace naši kulturu, tak tu původní civilizaci zničíme. Kmen na Sentinelu si tu svou kulturu rozvrátit nedá!

Jsou dva typy zpráv, které nestárnou a mají čtenářskou atraktivitu bez ohledu na zemi a století. Obě se týkají sežrání. Ta první - typicky česká - je zpráva o české učitelce, kterou o dovoleném sežral žralok. Druhou stejně oblíbenou zprávou je, že někde nějakého misionáře snědli lidojedi. Nebo alespoň zabili. Taková zpráva je aktuální právě dnes.

Tak nám zabili misionáře, paní Mullerová!

Ostrov Severní Sentinel spadající pod indickou jurisdikci je obydlen málo kontaktovaným kmenem nepřátelským k vetřelcům. Domorodci se drží tradičního zvyku na ochranu své kultury a životního stylu: Jak tam někdo přijede a začne kecat o tom, jak by měli žít jinak, tak ho zabijí a tělo narazí na kůl pro výstrahu dalším agitátorům. Díky této tradici mají domorodci na Sentinelu celkem klid.

Šestnáctého listopadu vyrazil sedmadvacetiletý křesťanský propagandista, Američan John Allen Chau, lhát Sentinelcům, že až umřou, tak zase vstanou z mrtvých, čeká je Život Věčný, přijdou do Ráje, když budou v kostele platit hodně peněz, a ostatní tradiční křesťanské bludy. Jak to Sentinelci slyšeli, tak ho zabili a narazili na kůl. Zatímco inteligentnější antropologové Sentinelcům tleskají, veřejnost i úřady jsou pohoršeny. Neprávem.

Vlny kontaktů s kulturami

Kontakt naší kultury s kulturou méně vyspělou až na zcela ojedinělé výjimky vždy a všude na planetě probíhal v několika vlnách. V té první naši misionáři a ostatní odrůdy dobrokálečů nakazili domorodce chřipkou, spalničkami nebo jinou pro nás banální nemocí, a značná část kmene nenavyklého na tu bakterii či virus vymřela.

V druhé fázi šíření naší civilizace jsme seznámili divochy s nejpokročilejším vynálezem naší kultury - kořalkou - a přihlíželi, jak se zbytek „divochů“, který přežil epidemie našich nemocí, v průběhu několika málo let upije naší drogou. Pokud je kmen opravdu odolný, jeho poslední zbytky pak přežívají někde u našich popelnic a denně shánějí peníze na svou dávku kořalky. Kontakt méně vyvinuté kultury s tou naší prostě tradičně znamená konec té méně vyvinuté kultury, a smrt pro příslušníky onoho etnika.

Kontakt se trestá

V intelektuálně pokročilejších zemích si už tyto poznatky, dávno potvrzené antropologií, zakotvili do zákonů. Pokud v Brazílii potkáte v džungli nekontaktovaný kmen, kontaktujete jej a po návratu to na vás praskne, tak pěkných pár let budete nekontaktovaný vy, protože za kontakt s nekontaktovanými budete zavřenej.

V Austrálii bude pro domorodce posvátná skála Uluru od roku 2019 nepřístupná turistům. Pokročilejší mozky prostě vědí, že máme netechnologické kultury nechat na pokoji, jinak je vyhubíme. Tento dnes už nesporný fakt však vůbec nezajímá šiřitele (žádných) náboženství, těm nezáleží na životech nějakých divochů, ale na tom, aby je pokřtili. Takže lidé jako Chau vyrážejí ničit cizí kultury opakovaně a s entusiasmem, přestože jejich činnost může znamenat konec celého národa - byť nepokřtěného.

Proto lze obranu „divochů“ před podobnými jedinci chápat za plně legitimní, a čin Sentinelců chápat jako projev nutné obrany jejich vlastní civilizace. Mrtvý misionář lezl někam, kde nebyl vítán,  vedl tam propagandu, o kterou nikdo nestál, a pokoušel se introdukcí křesťanství zničit tamní kulturu - takže nevidím důvod, proč jej litovat, ani proč dělat z jeho smrti nějaký problém. Každý svého štěstí strůjce. Celoplanetární skandál kolem jeho úmrtí je zcela irelevantní, protože ta smrt má stejné parametry jako smrt motocyklisty, který se zabil, protože jezdil 240 km/h a o tu smrt si de facto říkal. 

Přesto se poučme!

Z celé historky bych však přece jen vyvodil nějaký závěr, nějaké poučení, které by se mělo v zemích, kde se naší kulturou nekontaktovaní či málo kontaktovaní kanibalové dosud vyskytují, zavést zákonem. Pokud nějaký misionář pojede tyto lidi obracet na víru, měl by s sebou povinně mít i pár skleniček křenu nebo hořčice.