Zcela vážně nabízím všem pozůstalým po našich vojácích, které zavraždili z náboženských důvodů fanatičtí barbaři v Afghánistánu, zadarmo svou velmi skromnou pomoc. Nic vcelku neumím - ale naslouchat trpícím lidem jsem se za za čtvrt století psaní pro Reflex naučil.
Nejsem klinický psycholog ani psychiatr, ten umí pomoct kompetentně. Pokud by vám ale jakkoliv pomohlo se z té bolesti, kterou nyní prožíváte, vypovídat někomu, kdo už mluvil s hodně trpícími lidmi, napište mi, zavolejte mi a dohodneme se, kde si dáme kafe a kde budu dvě tři hodiny (nebo prostě jak dlouho bude potřeba) jen naslouchat a nevyvracet vám, v jakém pekle nyní zcela pochopitelně jste a jak vám vaši blízcí chybí. Dlužím to totiž vašim synům, kteří položili život i za mě.
Oni jsou s námi dál!
Jsou mrtví, ale navždy budou mít tvář, jméno a obrovskou čest. Tedy vlastnosti, které většina našich spoluobčanů ztratila momentem, kdy se smířili s Babišem v premiérském křesle a Kajínkem jako reklamou vymahačů.
Ti mrtví hrdinové zemřeli v Afghanistánu nejen za své rodiny, ale také za mě a za každého z vás. Z nás. Většina našeho národa je sice naživu, ale život beze cti nemá hodnotu. Takže ti mrtví mladí muži jsou a budou už navždy mnohem víc živí než většina babišíků a zemančíků, kteří se s realitou naší země smířili.
A jak jsem napsal výše: všem pozůstalým, kterým ti islamistickým fanatikem zavraždění muži chybí až k nesnesení a pomůže jim o tom i jenom trochu mluvit, jsem plně k dispozici.
