Ne hned. Nejprve se bude pár dní divit. Nebude chápat, jak ty opsané pasáže do jeho poctivě napsané diplomky naskákaly. Bude tvrdit, že ho přísný vedoucí práce za diplomku pochválil a v posudku napsal, že odborná úroveň práce je výborná a vysoce nadprůměrná.
Po fázi blbnutí a ztrapňování, za tři až pět dní, přijde druhá fáze. Krčál opustí post ministra, protože nechce, aby jeho diplomka byla zneužívána k hanobení celé ČSSD. Přidá ujištění, že na ní pracoval poctivě a že se nadále diví. Že je opsaná diplomka opsaná, označí za útok nepřátel.
Ale to už upadne i s diplomkou do zapomnění. V popředí bude totiž další ministr s opsanou diplomkou. Takto se postupně obmění celá vláda a možná že ten proces nikdy neskončí. Budeme mít ohromné množství ministrů, kteří opsali diplomky, pár dní na ministerstvu úřadovali, pak museli s hanbou pryč, a také ohromné množství budoucích ministrů, kteří diplomky už opsané mají, ale křeslo ministra ještě nedostali.
Prapodivné obory
Malá i Krčál se ohánějí, asi pravdivě, chválou vedoucích diplomové práce a pěknými známkami. Společné mají i to, že jejich mateřské univerzity jsou převážně dosti prapodivné a prapodivné jsou i obory, v nichž se vzdělali. Krčál vystudoval řízení lidských zdrojů, což se definuje jako „soubor vzájemně propojených politik vycházejících z určité ideologie a filosofie“ a andragogiku, což je totéž v modrém, definované jako „aplikovaná věda o výchově a vzdělávání dospělých lidí, která respektuje zvláštnosti s tím spojené“.
Malá napsala dvě diplomky vlastně také na podobné téma, jednou u králíků, podruhé u dětí: Mikroklimatické podmínky v chovu králíků a Úprava rodičovských práv a povinností k nezletilému dítěti po rozvodu. Mohla také napsat Mikroklimatické podmínky nezletilých dětí po rozvodu a Úpravu rodičovských práv a povinností v chovu králíků.
Výdejny titulů
Otázkou je, jestli je vůbec možné u těchto „měkkých“ témat na „měkkých univerzitách“ něco opisovat čili jestli je možné ta témata vůbec nějak popadnout, nebo jestli jde jen o spisování všelijakých blábolů, které slouží k získání vysokoškolského titulu.
Univerzity tohoto typu se u nás v oboru humanitního vzdělání ohromně rozmohly a jako výdejny titulů fungují spolehlivě. Že školitelé i oponenti obou výtečníků nešetří chválou, k věci patří. Jak mají v těch řekách slov, ať už okopírovaných nebo ne, rozpoznat, co má smysl a co ne?
Možná ani nic rozpoznat nechtějí, vždyť i oni vyučují vzdělání nejen nepotřebné či přímo nesmyslné, ale i nebezpečné. Nositelé tohoto vzdělávání končí buďto na pracáku, nebo si najdou něco užitečného, nebo je zaměstná stát, kde svou učeností zaplevelují státní byrokracii a dál polykají veřejné peníze.
KSČ těsně před listopadem
Problémem a ostudou určitě není jen to opisování, ale především úroveň a smysl univerzit, které tuto devastaci humanitního vzdělávání trpí. Touto poznámkou asi rozpoutám peklo – potrefené univerzity se hlučně ozvou a jejich absolventi, zahnízdění ve státní i politické správě, jakbysmet.
Tak už jen dodám, že jedinou jistou kvalifikací, kterou ministr Krčál má, je jeho předvídavost, s níž kvůli kariéře vstoupil do KSČ těsně před listopadem 1989, prý kvůli práci s mládeží.