nahoru

Ekonom Vladimír Pikora: Čert a eurohujer nikdy nespí

Vladimír Pikora12. dubna 2018 • 16:30
Ilustrační snímek.
Ilustrační snímek.
• foto: 
Profimedia.cz

Možná jste zaregistrovali, že zatímco u nás se diskutuje o tom, zda vůbec vznikne vláda, a vlastně už půl roku stojíme na místě, Evropa jede dál a valí svůj program. Proběhly volby ve Francii, v Německu a v Itálii. Pomalu se začíná ukazovat, že Německo už tahounem evropské integrace nebude. Německo si líže rány z toho, jak se spojují dvě oslabené strany, které jsou ochotny slíbit komukoli cokoli, jen aby zůstaly u moci. Do popředí se zato dere francouzský prezident E. Macron, jenž na rozdíl od jiných evropských politiků ví, co chce. Jednooký je mezi slepými králem, a proto nejspíš svých cílů dosáhne.

Jeho cílem je další integrace Evropy. Chce společnou fiskální politiku, jednoho ministra financí, společné evropské dluhopisy. Navíc chce dokončit bankovní unii. K tomu patří i transformace současného Evropského stabilizačního mechanismu na Evropský měnový fond (EMF).

Vznik EMF by rád viděl i Mezinárodní měnový fond (MMF). Ten si totiž záchranou Řecka přidělal tolik problémů, že se z fondu určeného na pomoc třetímu světu změnil na fond zachraňující Evropu. Proto prezidentka MMF a bývalá francouzská ministryně financí Christine Lagardová představila návrh MMF na vznik fondu pro pomoc zemím eurozóny. Členské země měnové unie by do něj měly přispívat v dobrých časech, aby z něj mohly čerpat během příští krize. Neboli pak by nemusela ekonomiku stimulovat jen monetární politika Evropské centrální banky (ECB). Rozuměj: Evropa se už připravuje na novou krizi a bojí se, že by tisk peněz od ECB nemusel stačit. Chystá se tak historický supertisk peněz.

Němci nejsou hloupí a dochází jim, o co tu jde. Ačkoli mají slabou vládu, francouzské plány se snaží brzdit. Plánované společné evropské dluhopisy neznamenají nic jiného než rozlití dluhu po celé Evropě. Neboli jeho převod z jihu na sever. A chystaný EMF je zase jen nástroj na další dotování jihu severem. Němci proto chtějí, aby fond zejména tlačil jih Evropy k úsporám po vzoru Německa, které v posledních letech dokázalo snížit svůj dluh k HDP. Naopak Francouzi ve stejné době svůj dluh výrazně zvýšili a chtějí se skrze navrhovaný fond zachraňovat z německých kapes.

Orbán je Evropan, ne že ne. Největším problémem starého kontinentu je sama EU, nikoliv…

Eurohujeři u náš říkají, že je to skvělá příležitost, kdy přijmout euro. Pro vznik fondu totiž potřebuje eurozóna hlasy všech členských zemí EU. Čeští politici jsou přitom údajně ochotni vyměnit český hlas za fond výměnou za to, že ČR nebude ručit za Řecko. Politici by pak měli snazší argumentaci před voliči, proč přijmout euro. Tudíž ČR se už údajně snaží vyjednat, aby po případném přijetí eura nemusela ručit za záchranné půjčky, které od eurozóny dostalo Řecko. To by mohlo být dost peněz. A pro mě jsou jedním z hlavních argumentů, proč nepřijímat euro. Eurozóna se tomu pochopitelně brání.

Myslím, že to je z pohledu českých politiků chytré a příznivci eura si mohou plácat po ramenou, jak to vymysleli. Má to ale háček. Celý vznik fondu od začátku až po konec považuji totiž za chybu a další zbytečnou instituci. Jeho vznik ukazuje na fakt, že sami evropští politici chápou, že na jihu Evropy se nic nevyřešilo. Dluhová krize ještě vybublá a vrátí se jak bumerang. Vždyť Řecko má dnes větší dluh než před krizí! Dluh se „vyřešil“ dalším, ještě větším dluhem. Ani to, že se část dluhu škrtla, nepomohlo. Děsivý je i vývoj v Itálii.

Legendární web Spolužáci.cz končí kvůli nařízení Evropské unie. Stal se obětí GDPR

Kdo ale v českých vodách hlavně tlačí na přijetí eura? Domácí publikum se dost změnilo. Stále tu je lobbing zahraničních průmyslových firem, jež chtějí euro, ale voliči ho už chtějí mnohem méně. Nechtějí ho dokonce ani odbory. Snad poprvé musím s odboráři souhlasit. Analýza Českomoravské konfederace odborových svazů tvrdí, že přijetí eura by Českou republiku vyšlo zhruba na 220 až 250 miliard korun. Odboráři navíc dodávají, že k tomu je ještě třeba přičíst takzvaný podmíněný závazek oceňovaný až na 380 miliard. Podmíněný závazek znamená, že pokud by některý ze států eurozóny nesplatil své půjčky od Evropské centrální banky (ECB), pak by se Česká republika podílela na úhradě této půjčky a možná by musela zvýšit svůj vklad do ESM až do celkové výše 380 miliard korun. To je řádově mnohem vyšší číslo, než tvrdí novináři zastávající názor, že jsme už euro měli přijmout, abychom stejně jako Slovensko taky platili řecké dálnice.

Odboráři navíc zapomněli přičíst, že před přijetím eura bychom správně měli také zaplatit všechny ztráty ČNB. Česká národní banka přitom loni vykázala ztrátu 243,2 miliardy korun. To bylo dáno ukončením intervencí. Nezapomínejme, že na oslabení koruny vynaložila ČNB dva bilióny korun. Každé posílení koruny pak způsobuje ČNB další ztrátu. A vzpomeňme si, jak posilovala slovenská koruna před přechodem na euro. Dá se tedy čekat další ohromná ztráta — a to vše by se mělo před přijetím eura zaplatit. (I když faktem je, že výjimky jsou pro Evropu typické.)

Více než sedmdesát procent Čechů nyní nechce přijmout euro. Je to rozumné, či nikoliv?

To znamená, že přechod na euro není zdarma. Navrch příklad Slovenska ukazuje, že od doby, co má Slovensko euro, roste výrazně pomaleji než v době, kdy euro nemělo. Sousední Polsko, které euro nemá, roste v průměru rychleji než Slovensko s eurem.

U současné diskuse o tom, zda vyměnit EMF za přijetí eura, je však třeba zdůraznit hlavně úplně něco jiného: Totiž jedna věc jsou minulé ztráty a minulá pomoc jihu Evropy. A druhá věc je budoucí pomoc. Vznik EMF ukazuje, že se počítá i s budoucím zachraňováním. Kdybych byl politikem, nikdy bych nekývl na to, že bychom někdy za nějakých okolností mohli platit budoucí řecké či italské dluhy. Tyhle země neumějí hospodařit. Když se podíváte na jejich a naše veřejné finance, je vidět, že tyhle země se mohou učit. My máme veřejné finance jakžtakž zdravé. Ony je mají žalostné. Já rozhodně nechci přijímat euro, dokud jsou v eurozóně Řecko a Itálie s nataženou rukou.

V tuto chvíli eurohujer poznamená, že my také dostáváme dotace. Jenomže já jsem proti všem dotacím. Myslím si, že jsou jen zdrojem rozkrádání. Nemyslím, že by nám evropské dotace pomáhaly.

Je nutné se nechat tlačit eurohujery ke zdi? Euro přijmout nemusíme

Otázkou taky je, co kdo od eura čeká. Tak třeba Pobaltí si myslí, že s eurem do něj nevtrhne Rusko. To je nesmysl. Americký prezident D. Trump nedávno prohlásil, že neví, jestli by zachraňoval Pobaltí, ačkoli jsou tamní státy členem NATO. V Evropě není vojenská síla, která by se Rusku postavila. Rusko může zabrat Pobaltí i s eurem stejně jako Krym.

Češi si zase myslí, že s eurem vstoupí do klubu bohatých. I to je nesmysl. Eurozóna je klub předlužených. Bývala zdravější. My máme nyní bez eura nejnižší nezaměstnanost v EU. Co víc chtít? S eurem to může být jenom horší. Programátoři říkají: Neměň to, co funguje. Tady to platí také. Česká ekonomika si už zvykla na plovoucí korunu. Jen některým lobbistům to nevyhovuje, a tak stále veřejnost matou a tvrdí, že my euro potřebujeme. Přitom „my“ znamená „my“, zahraniční lobbisté – nikoli Češi jako celek.

Vzbouření v Česku, „převrat“ na Slovensku. A my se pořád vysmíváme Polákům a Maďarům
Češi jsou největší euroskeptici, přesto by z EU neodešli. Velký průzkum přinesl nejedno…

Vladimír Pikora




Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,770
22,770
28,670
Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější