Kurzový závazek, kterým ČNB oslabila českou měnu na 27 korun za euro, bude rozdělovat ekonomickou komunitu patrně navždy, jelikož každý může vnímat rozdílně váhu jeho přínosů a nákladů. Ačkoli existují některé metody, které se snaží odhadnout potenciální vývoj tuzemské ekonomiky bez existence závazku, jedná se o odhady, které jsou vždy zatíženy značnou nejistotou.
Kurzový závazek skončil před rokem, 6. dubna. Ze zpětného pohledu se domnívám, že by se tuzemské ekonomice bez zavedení kurzového závazku nic negativního nestalo a zcela jistě by se nedostala kvůli poklesu cen do deflační recese, což byla obava často zmiňovaná centrálními bankéři. Obrat ve vývoji zahraniční poptávky byl natolik výrazný, že by se česká ekonomika z recese vymanila i bez zásahu ČNB, ačkoli by jí to trvalo trochu dále a růst HDP by byl zpočátku slabší.
Rozhovor s viceguvernérem Mojmírem Hamplem u příležitosti prvního výročí od konce intervenčního režimu najdete ZDE >>>
To je však výhoda zpětného pohledu, kterou ČNB v polovině roku 2013 při debatách o kurzovém závazku neměla. Nicméně už v září 2013, tedy před zahájením kurzového závazku, přišel zcela zásadní obrat v indikátorech důvěry, které vzrostly citelně napříč všemi sledovanými segmenty tuzemské ekonomiky. Tento jasný obrat byl patrně příčinou, proč odborná veřejnost zavedení kurzového závazku v listopadu již nečekala.
Nelze příliš zpochybnit, že slabší měna malé exportní ekonomice pomůže. Na druhou stranu je ale potřeba vnímat i náklady, které kurzový závazek přinesl. A zde ČNB většinou žádná negativa své politiky nebyla ochotná připustit. Závazek vždy komentovala velmi jednostranně, což pak vedlo k o to větší jednostrannosti v názorech opozice.
Kurzový závazek trval příliš dlouho
Zároveň nesdílím s centrální bankou potřebu udržovat kurzový závazek tak dlouho. ČNB argumentovala převážně nízkou inflací, ale ta byla pod cílem ČNB do velké míry kvůli nabídkovým vlivům (nižší ceny ropy a potravin), na což mohla centrální banka uplatnit svůj institut výjimek. Výrazným poklesem ceny ropy však byla ovlivněna i takzvaná jádrová inflace, například přes ceny dopravců. To však není pro ekonomiku žádný negativní druhotný dopad nízké inflace.
I nadále se tak domnívám, že kurzový závazek přesluhoval a měl být ukončen dříve. Na druhou stranu je potřeba uznat, že kurzový závazek chránil českou ekonomiku před kvantitativním uvolňováním ECB. Pokud by tak ČNB nezavedla kurzový závazek v listopadu 2013, patrně by učinila obdobný krok časem z důvodu politiky ECB, která by tlačila kurz koruny k příliš silným hodnotám.
Jaký je negativní dopad intervenčního režimu? Výrazné navýšení devizových rezerv znamená, že ČNB bude posilováním měny vznikat vysoká ztráta z přecenění rezerv. To na jednu stranu není pro ČNB problém, protože tyto ztráty časem zaplatí, nicméně o co déle bude ztráty splácet ze svých budoucích zisků, o to déle nebude moci přispívat svými zisky do státního rozpočtu, což je běžná praxe centrálních bank v řadě zemí. Politika kurzového závazku tak zcela jistě měla své přínosy, ale také náklady.
Autor je hlavní ekonom ING, dříve pracoval jako vedoucí referátu makroobezřetnostní politiky v ČNB.
