nahoru

V Česku se už nepracuje za sklenici vody či misku rýže. V době prudkého růstu ekonomiky je tlak na růst mezd na místě

Jiří Štefek18. března 2018 • 11:00
V Česku se už nepracuje za sklenici vody či misku rýže. V době prudkého růstu ekonomiky je tlak na růst mezd na místě
foto: Profimedia.cz

Odbory požadují od příštího roku zvýšení minimální mzdy v České republice o 1500 na 13 700 korun. Zaměstnavatelé o tom nechtějí ani slyšet a spíš vyzývají vládu ke snížení povinných odvodů z mezd. V následujících týdnech tak budeme svědky přetahované, kde si všechny strany budou zpívat tu svou a na začátku podzimu bude jasno. Dalšímu růstu minimální mzdy však hrají do karet minimálně dva faktory. Jednak to jsou blížící se volby do Senátu a komunálních zastupitelstev (určitě se bude chtít na tom někdo přiživit), ale především fakt, že české ekonomice se daří nejlépe za mnoho posledních let. A požadavek na růst platů je tak více než oprávněný.

Na úvod nejprve několik čísel. Pokud se odborům podaří prosadit jejich požadavek a základní minimální mzda vzroste na oněch 13 700 korun, dosáhne nejnižší garantovaný výdělek v zemi hodnoty, jakou měla průměrná mzda v České republice v červnu 2001, kdy činila 13 730 korun. Tedy před nějakými sedmnácti lety!!! Podle posledních dostupných statistik pobírá minimální mzdu v České republice zhruba nějakých 135 tisíc lidí.

Zaměstnavatelé či většina ekonomů (kteří o minimální mzdě rádi mluví, ale nikdy za ni nepracovali) růstu nejnižšího garantovaného výdělku oponují tím, že firmy budou méně konkurenceschopné, budou muset propouštět a dojde k zániku některých z nich. Zde nelze nikterak paušálně tyto výtky odmítnout, protože v České republice zřejmě opravdu existuje určité množství firem, které si nemohou dovolit svým zaměstnancům přidat. Ale je jich nepatrné množství a na nich se pak odpůrci zvyšování mezd točí se svou argumentací i proti firmám, které jsou v dobré kondici.

Pohled do aktuálních statistik však dává tušit, že s vymýšlením argumentů proti růstu minimálních mezd (i těch „obvyklých“ či „normálních“) to je stále horší a horší. České ekonomika roste a i přes růst platů k žádnému růstu nezaměstnanosti nedochází, ale spíš lidé naopak na pracovním trhu chybí. Firmy nekrachují, ale naopak zvyšují své zisky. Výmluvně to dokládají například data o příjmech státního rozpočtu z daní z příjmů právnických osob. Například v roce 2013 stát takto vyinkasoval 113,1 miliardy korun, v roce loňském to již bylo 161,8 miliardy korun.

 

Smrt, která je příliš blízko. Kolorovaný snímek dívky zabité nacisty má varovat před…

Růst platů v České republice v loňském roce konečně odpovídal tomu, jak to mělo být už řadu let nazpět. Průměrná mzda za celý loňský rok dosáhla hodnoty 29 504 korun, přičemž v posledním loňském kvartále dosáhla 31 646 korun. Svůj podíl na tom samozřejmě měly výplaty odměn, bonusů či 13. platů. Přesto stále platí, že v Česku na průměrnou mzdu nedosáhnou dvě třetiny lidí a najdou se tu desítky tisíc (možná i více) takových, kterým plat nerostl již několik let. Takže zase zpátky z oblak na zem. 

Spor o minimální mzdu je vždy do jisté míry politikum. Je to dáno tím, že její hodnota je nařízena vládou od stolu a firmy ji musí přijmout bez ohledu na to, jestli se jim to líbí či nikoliv. Ještě nedávno proto tvořilo toto téma zcela jistě zřetelnou štěpnou linii na politickém spektru. V poslední době už to tak jisté není. V této věci bude proto velice zajímavé sledovat postoj ANO a Andreje Babiše. Jeho voliči se z nemalé části rekrutovali z lépe situovaných vrstev, z vedení firem, či jej podporuje řada úspěšných byznysmenů či miliardářů. A najednou tato strana tu velice vážně koketuje s myšlenkou na vládu opřenou o KSČM či ČSSD, které měly a mají k zaměstnancům hodně blízko a vždy se praly za zavedení či zvýšení daňové progrese, o růstu platů nemluvě.

Cyril Höschl: Kdo posoudí, co je pravda a co lež v době postfaktické?

Obecně zastávám názor, že pokud se ekonomice i firmám daří, měly by to adekvátně pocítit i zaměstnanci. Ti byli dlouhá desetiletí zvyklí držet pusu a krok, proto se do klinče za ně pouštějí odboráři (kteří jsou za to solidně placeni). Zajímavé proto bude například sledovat prubířský příklad, jak dopadnou jednání ve Škodě Auto, která v loňském roce vykázala rekordní zisk. Přitom svým zaměstnancům chce přidat jen několik procent a naopak po nich žádá pracovní soboty. A aby je ještě více vytočila, vyjde najevo zpráva, že mateřský koncern VW rekordně zvýšil platy svým manažerům.

I přes loňský solidní nárůst platů je úroveň příjmů v České republice mizerná a stále výrazně zaostává za zeměmi západní Evropy. Všichni pak chtějí vědět, kdo za to může a odpovědná místa si nad tím myjí ruce. V nemalém množství firem a podniků v zemi tak vyrůstá masa relativně stále chudých, frustrovaných a naštvaných lidí, kteří jsou rozhořčeni svojí životní situací a na mnoho věcí už rezignovali.

Tito lidé se pak stávají poměrně snadnou kořistí všech možných populistů či extremistů, kteří jim naslibují modré z nebe. Řešení však nepřichází a tak pod zářnou slupkou o stavu české ekonomiky se každoročně odehrají stovky tisíc exekucí, mnoho tisíc osobních bankrotů a nebo tu jako rakovina bují jev, kdy mladí nemají ze svých příjmů ani dost peněz na pořízení bydlení a odkládají založení rodiny. Proto jakýkoliv pokus o skutečné zlepšení této situace je tedy v pořádku. Obzvlášť v době, kdy české hospodářství roste takřka nejrychleji v celé Evropské unii.

V Budapešti otevřeli první hotel v Evropě, kde většinu věcí ovládáte pomocí svého mobilu
Výstava, která je jednou za sto let. Mladé Česko oslaví narození republiky ve virtuální…

 

 





Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,960
22,740
29,130
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější