Jak se objevují statistické výstupy prvního pololetí tohoto roku, vynoří se občas zcela bizarní, ale zato mimořádně poučná informace. Česká správa sociálního zabezpečení vydala nová data za první půlrok. A je to až k smíchu. Republikový průměr v trvání pracovní neschopnosti je čtyřicet dní. V Praze se stůně průměrně jen třicet a půl dne. To je nejnižší hodnota v celé zemi, Pražané prostě mají nejkratší průměrnou pracovní neschopnost vůbec. Čím to je?
První, co mě napadlo, je metro. V Praze je metro, takže místní obyvatelé mohou jezdit tunelem, místo aby se - jako v Brně či jinde na venkově - přemisťovali pěšky, což zvyšuje opotřebovanost organismu, a oni následkem toho churaví déle. Navíc máte při pěší přepravě vyšší pravděpodobnost než v metru, že vás přejede auto. Pak mi ale došlo, že fyzický pohyb je vlastně zdravý, a tak to, že se na venkově chodí pěšky, by mělo zákonitě znamenat, že venkované marodí méně, kratší dobu než Pražané. Čísla však ukazují opak!
Jako druhá možnost zjištěného rozdílu připadá v úvahu kulturní vyžití. Tolik kultury, kterou může vstřebat Pražan na vlastní kůži, neuvidí běžný divák v Bobrdovicích pod Mrdníkem ani v televizi. Ale má skutečně dostupnost kultury tak obrovský vliv na lidské zdraví? Těžko říct! Stejně tak nelze odhadnout, zda nízkou nemocnost Pražanů nezpůsobuje, že žijí v blízkosti našeho mocnáře, Miloše Zemana, slunéčka jasného.
Anebo se můžeme přestat těm číslům vysmívat, a podívat se na to, čím je ten rozdíl způsoben ve skutečnosti. To vysvětlení je - sorry, milí venkované - jednoduché. V Praze je prostě zvykem víc makat. Je zde mnohem víc zajímavých pracovních pozic, na které čeká šňůra zájemců, než na venkově. Je zde mnohem víc mladších, vzdělanějších a pracovat za nižší mzdu než vy ochotných absolventů. A je zde celkově vyšší produktivita i efektivita práce.
A tyhle faktory, když se sečtou, znamenají, že je v Praze mnohem vyšší konkurence mezi lidmi, než ve zbytku českých zemí. A že je tedy každý motivován stonat co nejkratší dobu, jít do práce, už když mu to zdraví jen trošku dovolí, a přecházet běžná nachlazení. Protože zůstat na neschopence čtyřicet dní, jak je průměr ve zbytku republiky, může v Praze velmi snadno znamenat, že se po uzdravení nemá dotyčný člověk kam vrátit do práce. Už je tam za něj někdo jiný.
V Praze je tak výrazně kratší průměrná délka neschopnosti proto, že se tu pracuje mnohem víc, perněji a tvrději, než je tomu vy zbytku republiky. Je pravda, že jsou úměrně k tomu v Praze vyšší výdělky - ale spolu s tím také vyšší náklady, které je spolknou. Takže Pražák prostě dře mnohem víc, než občan Olomouce či Postoloprt. Sorry, venkované, ale máte se jak v bavlnce!
