Když Marek Dalík opouštěl začátkem dubna zdi znojemské věznice, kde seděl od loňského září, zdálo se, že má vyhráno. Málokdo si ale uvědomil, že dovolání nepodal pouze on, ale i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, kterému se nelíbil nízký trest ve výši čtyř let, jejž dostal kvůli údajnému pokusu o podvod, kterého se měl dopustit při sjednávání zbrojní zakázky na transportéry Pandur. Nejvyšší soud by jej přece nepustil jen tak, kdyby ho chtěl znovu poslat do tepláků, uvalil by na něj vazbu, znělo médii. Dnes už víme, že přání bylo otcem myšlenky. Ostatně ani Nejvyšší soud nezpochybnil samu podstatu údajného skutku, ale pouze právní kvalifikaci s ohledem na změny v trestním zákoně. Nakonec odchází Dalík od soudu ještě s rokem navíc.
Za hlavní důkazy soud označil výpovědi očitých svědků, ale i příslušné listinné důkazy, především zápisy z inkriminované schůzky. Překvapení nevneslo do případu ani to, že Dalík poprvé připustil, že se na inkriminované schůzce jednalo o penězích, které však podle něj neměly být úplatkem, ale částkou za zprostředkovatelský kontrakt.
Ani této verzi ovšem soud neuvěřil a je skutečně otázkou, proč s touto verzí Dalík nevyrukoval hned od začátku vyšetřování, protože takhle to celé opravdu působí jako účelové měnění výpovědi. Na druhou stranu lze chápat, že se mu o provizi nechtělo zpočátku mluvit, protože byl původně obžalován a také odsouzen za úplatkářství.
O změnu se postaral tehdejší premiér a Dalíkův přítel Mirek Topolánek, jenž před soudem vypověděl, že Dalík neměl takový vliv, aby mohl ovlivnit vládní rozhodnutí. Rozdíl mezi obžalobou a rozsudkem byl ostatně jednou z věcí, vůči níž mířilo Dalíkovo dovolání. Obhajoba totiž vycházela z původního úplatkářství, a tak se Dalík mohl jen omezeně přizpůsobit změně právní kvalifikace v průběhu procesu. Nakonec mu ale tato obhajoba stejně nepomohla.
I po opakovaném rozsudku nicméně zůstávají pochybnosti. Údajný úplatek účastníci schůzky bezprostředně neoznámili českým úřadům, aby věc začaly okamžitě řešit, a vzpomněli si na něj až po čtyřech letech. Oba se nicméně rozcházeli v tom, jak měla nabídka vypadat. Zatímco jeden tvrdil, že měl nabídku napsat na ubrousek, druhý, že ji měl vyslovit.
V restauraci U Malířů, kde se schůzka odehrála, ale žádné papírové ubrousky nemají. Podle Dalíkovy verze navíc měla firma Steyr, která měla pandury dodat, strach z možné arbitráže, pokud budou s dodávkou nějaké problémy, a tak obvinění premiérova poradce z korupce by výrazně ovlivnilo její výsledek.
O angažmá premiérova kámoše, jenž chodí dojednávat po hospodách miliardové zakázky, které souvisí s bezpečností státu, a ještě si při tom říká o prachy, si můžeme myslet cokoli. Navléci to na konkrétní trestný čin je ovšem věc druhá. Soud by měl rozhodnout o vině nade vši pochybnost. Bohužel, i po nejnovějším verdiktu tady pochybnosti zůstávají.
Autor je redaktorem webu Česká justice
