Francouzský prezident Emmanuel Macron a jeho loni v dubnu účelově založená strana En Marche! po dnešním druhém kole voleb do Národního shromáždění zcela ovládnou zemi galského kohouta. Ještě před rokem to bylo nemyslitelné a nikdo si to neuměl představit. Pozoruhodné je, že mnoho lidí, kteří budou Francii vládnout, ještě nedávno většina veřejnosti vůbec neznala. Pohybovali se mimo politiku.
Samotný Macron, kterému je jen 39 let, byl jako člen Socialistické strany do roku 2014 široké veřejnosti neznámý. Francouzi jej více zaregistrovali až od srpna 2014, kdy se stal ministrem ekonomiky a hospodářství. Známý byl ale více kvůli svému manželství s Brigitte Macronovou, jeho bývalou učitelkou na střední škole, která je o téměř 25 let starší. To bylo velké sousto pro bulvární média. Ještě na podzim loňského roku se Macron neobjevoval ani v některých průzkumech.
Když ale v listopadu 2016 potvrdil svoji kandidaturu na hlavu státu, začaly se dít věci nevídané.
V březnu letošního roku se poprvé ocitl v čele průzkumů a v květnu s obrovskou převahou vyhrál prezidentské volby. Francouzi rozčarovaní a zklamaní dlouholetým vládnutím dvou tradičních a nejsilnějších stran – republikánů a socialistů – se rozhodli politickou revoluci dokončit v dnešním druhém kole parlamentních voleb. Zaskočeni jsou přitom všichni – svět i část samotných Francouzů, včetně politologů, novinářů a nejrůznějších expertů. Nikdo podobný vývoj nepředpovídal a nikdo ho neodhadl.
Určitým problémem ale je, že teď budou Francii vládnout často zcela neznámí lidé. Jak budou v praktické politice fungovat, není známo. „Mohli byste vzít kozu, dát jí Macronovu podporu a měla by skutečně šanci na zvolení,“ komentoval podle webu The Local nedávno situaci politický analytik Christophe Barbier.
Přibližně polovina kandidátů Macronovy strany La République En Marché! (pod tímto názvem šlo hnutí do parlamentních voleb) jsou v podstatě virtuální politici. Nikdy předtím žádný politický úřad nezastávali a většinou pocházejí z řad akademiků, podnikatelů a místních aktivistů. Najdete mezi nimi matematika, ale i toreadora či někdejšího sirotka z Rwandy. Druhou polovinu kandidátek tvoří podivná směsice politiků – centristů, ale také vybraných zástupců levice i pravice, včetně sociálně liberálního Macronova spojence, strany Demokratické hnutí (Mouvement démocrate).
Jak se to všechno může projevovat v praktické politice, si neumí zatím nikdo představit. Většinu zklamaných voličů to dokonce ani nezajímá. Účast ve volbách do Národního shromáždění byla už v prvním kole nejslabší za posledních 60 let. Že se přitom jedná o skutečnou revoluci, o obrovské politické tsunami, dokazují čísla. Podle nich by měl získat Macron a jeho spojenci 400 až 470 míst v parlamentu, který má 577 členů. Republikáni pak jen 60 až 130 míst a předtím vládnoucí socialisté dokonce jen kolem 20 křesel. V dosavadním parlamentu jich měli původně 280.
Krach tradičních stran ale může pokračovat, protože budou mít obrovský výpadek ve svém financování, na které přispívá stát. Socialisté mají přijít o 75 procent svých dosavadních příjmů a republikáni o polovinu. To může mít pro tyto strany fatální následky. Za v podstatě strašlivé výsledky si ale mohou některé strany ve Francii samy, podobně jako je tomu v České republice, kde se mnoho lidí diví, kde ten Babiš ty voliče bere.
