Pozítří nastupuje Donald Trump do funkce. Ovšem přes grandióznost jeho blonďaté ofiny je inaugurace zastíněna někým jiným. Putinem. A je úplně bezpředmětné, zda a v jakém rozměru ruská tajná služba ovlivnila americké volby a zda a jak ovlivňuje Trumpa. Už jenom fakt, že se tato zpráva objevuje na hlavní stránce CNN, je pro ruského politika obrovským vítězstvím.
Ostatně i v dalších soubojích si Putin počítá stejně obratně. Jeho neortodoxní způsob vedení konfliktu v Sýrii, na Ukrajině, v Evropě nebo naposledy právě v průběhu amerických prezidentských voleb lze považovat za natolik převratný, jako užití luku Angličany ve Stoleté válce.
V jejím průběhu francouzští rytíři marně křičeli, že střelba z luku představuje neférový způsob boje, k němuž se čestný voják nemůže snížit. Když jejich křik dozněl, zbyl na zemi jen zabitý Jan Lucemburský a tři prohrané bitvy jako memento, že boj se nevede na umělecký dojem ale na body. I tak to Francouzům trvalo více než osmdesát let než byli ochotni akceptovat, že pravidla hry se změnila.
Přitom nejen Winston Churchill napsal, že generálové se vždy připravují na minulé války a pak jsou překvapeni, když nepřítel nehraje podle pravidel. Putin si tento citát pamatuje a když potřebuje užít luku, užije luku a nepláče nad tím, že jde o primitivní zbraň ze dřeva. Když je užitečné nastavit druhou tvář, nastaví druhou tvář. Jako v případě nulové reakce na vypovězení ruských diplomatů v odplatě za vměšování do amerických voleb.
A když je potřeba vytvářet mediální mlhu, jeho lidé vytvoří tolik mlhy, že se v ní všichni poztrácíme. Proto uznání Putinova prvenství není defétismem ani oslavou populismu. Je to fakt, se kterým je třeba pracovat a a poučit se z něho nyní a ne až za osmdesát let.
