Jedno se musí kancléřce Angele Merkelové nechat – je zarputilá, svým způsobem odvážná a svoji vizi chce prosadit za každou cenu. To se v politice cení. I když v Německu i v Evropě už nemá kvůli svým názorům na migraci tak velkou podporu jako kdysi, rozhodla se opět kandidovat ve volbách. Je to důkaz síly, i když se nám její kroky líbit vůbec nemusí.
Přestože se na hlavu Merkelové snáší čím dál větší kritika, dá se předpokládat, že v nějaké koalici bude příští rok (volby budou zřejmě v druhé polovině září) sestavovat vládu opět ona.
Její nebývalou politickou dlouhověkost a schopnost se prosadit, dokládá několik věcí. Poprvé byla ministryní (pro ženy a mládež) už v roce 1991. V čele své strany CDU stojí od dubna 2000. Kancléřkou se stala v listopadu 2005. Kdo z vás to má? Tak se ptával bývalý český předseda vlády Jiří Paroubek. Ten samý Paroubek, který byl v době svého premiérování ještě partnerem Merkelové. Stejně jako kdysi George W. Bush, Tony Blair, Jacques Chirac či Silvio Berlusconi. Všechny zavál čas změn, „mutti“ (máma) Merkelová přežila…
Za fasádou síly a vlivu
Protože Německo je evropský ekonomický gigant, je silná i jeho kancléřka. Ovšem slova známého britského historika a publicisty Timothy Gartona Ashe, který napsal „jsem v pokušení říci, že vůdce svobodného světa je nyní Angela Merkel“, jsou poněkud mimo. Kterého svobodného světa? A koho Merkelová vlastně vede? Německá politička nemá zatím doma konkurenci i kvůli jednoznačnému postavení její CDU. Tu pořád podporuje kolem 33 procent voličů a mohla by opět vyhrát volby. To zejména proto, že sociálnědemokratická SPD paběrkuje a antiuprchlická Alternativa pro Německo zatím nenabrala dostatečnou sílu na vítězství.
Jenže pro velkou část Evropy už Angela Merkelová postrádá dřívější kouzlo a nebude mít už ani tolik vlivu na starém kontinentu. Ztratila body nesmyslnou politikou vůči Řecku, která stála evropské daňové poplatníky stovky miliard euro. Váhavá byla i v případě ruské okupace Krymu a války na východě Ukrajiny. Vše dovršila příliš vstřícnou politikou k uprchlíkům. Následná krize rozdělila Evropu.
Kancléřka proto nemůže v případě pokračování své vlády počítat s velkou vstřícností ze strany zemí východní a střední Evropy. Pokud se prezidentem stane v Rakousku Norbert Hofer, nastane pro ni větší problém i zde. Zasáhne ji také odcházení Velké Británie z Evropské unie a samozřejmě americký prezident Donald Trump. Pokud nový vůdce USA skutečně něco nesnáší, tak je to neloajalita a překrucování jeho slov. A v tom byli představitelé Evropské unie a Německa tento rok skutečnými mistry.
Naprostou tragédií by pak pro Merkelovou bylo, kdyby se v květnu hlavou státu stala ve Francii Marine Le Penová. Pak bychom najednou neviděli „nového vůdce svobodného světa“, ale „kůl v plotě“. Je ale pravda, že Angela Merkelová, rozená Kasnerová, by kvůli své povaze přečkala i to. Z její pokerové tváře navíc nevyčteme, co si vlastně o tom všem myslí.
