Před několika měsíci jsem navštívil Francii a vůbec jsem neměl dobrý pocit z množství ozbrojených policistů a vojáků na místech, kde se pohybovali turisté. To bylo ještě před útoky v Nice a podle mých přátel ve Francii bezpečnostní opatření ještě zesílila. Před pár dny jsem strávil týden v Turecku, zemi s naprostou většinou muslimských obyvatel, a cítil jsem se tam bezpečněji než ve Francii.
Přitom člověk by čekal, že Turecko díky blízkosti války v Sýrii, miliónům uprchlíků, problémům s Kurdy a pokusu o převrat bude mnohem méně bezpečné. Jenže právě naopak jsem se cítil v této zemi mnohem bezpečněji než při návštěvě Francie či bavorského Mnichova.
Zároveň jsem si opět potvrdil, jak velký rozdíl je mezi muslimským Tureckem a nemuslimskou Evropou. V muslimském Turecku jsem za celou dobu svého pobytu a procházek po městech nepotkal ani jednu muslimku se zahalenou tváří; v Praze nebo Teplicích je máte šanci potkat každodenně, a to mají Čechy jen pár tisícovou muslimskou komunitu. Muslimky se zahalenými vlasy bylo možné potkat běžně, ale netvořily víc než polovinu ženské populace, a mnohé Turkyně chodily oblečené vyzývavěji a odhaleněji, než běžně potkáte i mnohé Češky u nás. Ovšem jeden rozdíl oproti muslimským komunitám v Evropě (včetně tureckých) zde je – v Turecku zatím nepotkáte samozvané muslimské šarí’a hlídky, jež by napadaly „nedostatečně“ zahalené ženy.
Jak píší anglická, francouzská či rakouská média, takovéto hlídky již naopak „úřadují“ v muslimských komunitách v Evropě. Stejně tak v muslimském Turecku koupíte běžně alkohol, což mnohdy není tak snadné ani v některých nemuslimských evropských zemích.
Turecko není islamistická diktatura
Srovnám-li svůj loňský, několikatýdenní pobyt v Turecku s pobytem před pár dny, byť jsem byl na různých místech, tak se mi potvrdilo, že přehnaně hysterická a demagogická kampaň proti muslimům vyvolávaná dnes v České republice různými politickými stranami a kandidáty, kteří se snaží na této vlně dostat k moci, jen nakonec škodí samotným rozumným a umírněným kritikům islámu.
Dnešní Turecko totiž jistě není oním kemalovským Tureckem, kde byl islám vyštván na smetiště dějin podobně jako u nás za komunistů křesťanství, ale zároveň to není islamistická diktatura, jak to vidíme v Íránu či Saúdské Arábii. Turecko ani není muslimským společenstvím vymezujícím se proti světu, tak jak to vidíme u mnoha muslimských komunit v Evropě. Spíše mi z osobní zkušenosti přijde, že Turecko je dnes zemí, kde probíhá pokus o syntézu konzervativního nacionalismu s islámským náboženstvím. A je jen otázka, jak to vše dopadne i v souvislosti s dosud nevyrovnaným tureckým svědomím v historické otázce genocidy Arménů, etnických čistek Řeků, Kurdů apod.
Přehnané představy o muslimech
Když jsem při návratu domů v letadle poslouchal vesměs starší české turisty vracející se z dovolené v Turecku, tak jsem si jen utvrdil svůj názor na zbytečně provokativní a vyhroceně polopravdivé protimuslimské agitace našich mediálních tváří českého antiislámu: Konvičky, Hampla či Okamury. Ukazuje se, že mnozí lidé mají přehnaně negativní představy o muslimském světě, a když pak odjedou na dovolenou do Turecka a „ochutnají“ muslimský svět, tak se najednou mnohdy obrátí z pozice odpůrců muslimů do pozice odpůrců českých antiislámských politiků.
V Turecku tráví ročně dovolenou desítky tisíc Evropanů a nežijí tam v uzavřených turistických areálech, ale úplně volně v centrech tureckých měst, takže mají možnost „ochutnat“ život přímo reálně z bezprostřední zkušenosti, a i to možná napomáhá lepšímu pochopení komplikovanosti našeho evropského vztahu s muslimskou civilizací.
