Následující text nebude trestným činem. Zatím. Pokud ovšem naši zákonodárci schválí připravovanou novelu trestního zákona, za mřížemi bych s velkou pravděpodobností skončil. A se mnou i autoři některých básní o světových i českých vůdcích v aktuálním vydání Reflexu.
O co konkrétně jde? Ministerstvo spravedlnosti, které vede Babišův nominant Robert Pelikán, chce, aby byl nově ustanoven trestný čin „hanobení třídy definované životním stylem, vzděláním i autoritou“. Napříště můžete být rovněž stíháni za „podněcování nenávisti k lidem s různým pohlavním ztotožněním a způsobem, jak někteří vykonávají pohlavní styk“. Což je mimochodem situace, která možná přijde draho německého satirika Böhmermanna, jenž v německé televizi naznačil, že turecký prezident trpí nenormální příchylnosti ke kozám. K trestnímu stíhání se připojila i německá kancléřka, jak se ostatně dočtete v tištěném vydání.
Nic na tom, že v našem právním řádu je trestný čin hanobení lidí podle příslušnosti k rase, etniku, k politickému nebo náboženskému vyznání dávno jasně definován. Evropská unie zkrátka nové paragrafy o hanobení třídy a jiné sexuální orientace chce, takže jejímu přání jdeme vstříc. Co kdybychom náhodou nedostali dotace na výstavbu vyhlídek v nížinách, nových golfových hřišť nebo obřích betonových květináčů?
Ale i kdyby Unie na novele trestního zákona netrvala tak, jak nám její autoři chtějí namluvit, při čtení jednotlivých paragrafů novely zákona se jednoduše nelze ubránit dojmu, že se naší vládě posedlé šněrováním našeho veškerého žití a konání podobné paragrafy náramně hodí. Co kdyby chtěl před volbami totiž někdo drzý napsat analýzu o veřejnými penězi zkorumpovaných voličských skupinách, chcete-li třídách? Nebo dokonce tak skandálně provokativní názor, že manželství dvou či více transsexuálních osob není manželstvím?
Důsledky případného přijetí tohoto zákona v podobě okrajování svobodné debaty ve veřejném (a de facto i v soukromém) prostoru by byly nedozírné. Povstala by totiž nová třída – majitelů jediné pravdy a jediné interpretace této pravdy. A my budeme mít v zásadě dvě možnosti, jak se k ní postavit: Nesouhlasit a mlčet. Nesouhlasit a nemlčet. A sedět.
