nahoru

Pelikánův verdikt na život a na smrt: Máme nevydat podezřelé do USA a vyměnit je za Čechy v Libanonu?

TOMÁŠ KLVAŇA 1. února 2016 • 16:57
Pelikánův verdikt na život a na smrt: Máme nevydat podezřelé do USA a vyměnit je za Čechy v Libanonu?
foto: ČTK

Zřejmě má před sebou ministr spravedlnosti Robert Pelikán těžké rozhodnutí, které může znamenat smrt či život pro pětici Čechů zajatých loni v létě v Libanonu. Podle serveru Neovlivní přišel českým právníkům a úřadům e-mail od lidí, kteří by mohli mít k únoscům blízko, s neúprosným poselstvím: Nevydávejte do Spojených států trojici „našich hochů“, pokud ještě „vaše hochy“ chcete vidět živé. Takto přesně e-mail nezněl, ale jeho vyznění je jasné.

O koho extremistům jde? Trojice, již už české soudy rozhodly vydat do Spojených států, ve složení Alí Fajád, Libanonec s ukrajinským pasem, a dva lidé z Pobřeží slonoviny, Faouzi Jaber a Chálid Marabí, byla zatčena loni v dubnu v Praze a je stále ve vazbě. Definitivní rozhodnutí o vydání do USA udělá právě Pelikán. Podle amerických vyšetřovatelů se na několika místech na světě, například ve Varšavě a v africké Ghaně, scházela ona trojice s agenty americké Agentury pro kontrolu obchodu s drogami (DEA).

Ti předstírali, že jsou z  komunistické gerily Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), a hodlali od nich koupit kokain a zbraně. To sice zní divně – proč by, proboha, měli právě Kolumbijci chtít od Arabů kokain? – a je možné, že detaily případu, jak je citovala agentura ČTK a zmíněný server, jsou pokroucené, jisté se však zdá, že Američané zamýšlejí naše povedené trio soudit kvůli podezření z podpory terorismu včetně obchodu se zbraněmi.

Je docela možné, že pětici českých občanů v Libanonu unesli teroristé účelově, aby žádali výměnu. Na kauze mnoho měsíců v zákulisí pracuje ministerstvo zahraničí, Američané a Pelikán má na rozhodnutí asi čtvrt roku.

Co teď? Přistoupit na nechutný obchod s ďáblem, nebo principiálně trvat na svém, i kdyby to mělo znamenat smrt českých občanů? Bez ohledu na různící se názory se asi všichni shodneme, že Pelikánovi jeho rozhodování nikdo nezávidí. Známá učebnicová poučka praví: S teroristy (únosci) se nejedná. Stojí na předpokladu, že každé vyjednávání, neřkuli obchod s teroristy (únosci), povzbudí další zločiny: jakmile ti uvidí, že únosy a držení rukojmí se vyplácejí, bude jich více. Proto třeba skoro žádná ze západních vlád neustoupila Islámskému státu, i když na poušti podřezává jejich občany.

Jenže s teroristy se někdy nevyjednává a jindy zase ano. Dělá to třeba Izrael, ač neoficiálně a přes prostředníky, a ten nelze vinit z měkkosti vůči fanatikům. Výměna rukojmí je relativně běžnou věcí v mezinárodních vztazích. Před několika málo dny propustil Írán amerického novináře Washington Postu Jasona Rezaiana a jeho kolegy, které neoprávněně držel za údajnou špionáž, výměnou také za několik zcela právem odsouzených Íránců v USA. Loni udělala vláda amerického prezidenta Baracka Obamy gesto a propustila pět odsouzených kubánských vyzvědačů výměnou za zlepšení vztahů a propuštění Kubánci protiprávně drženého kontraktora Alana Grosse, jenž pomáhal kauze lidských práv v komunistické diktatuře.

Spojené státy jsou našimi blízkými spojenci a přáteli. Je to země, která v rámci NATO nejvíc garantuje naši bezpečnost. Je tedy v našem zájmu, abychom s ní měli hladké a přátelské vztahy. Zároveň však Spojeným státům nic nedlužíme. Washington má sice lví podíl na tom, že jsme svobodní, neboť rozhodujícím způsobem přispěl k porážce komunismu, dělal to však hlavně kvůli sobě čili z vlastního zájmu. V uplynulém čtvrtstoletí jsme se společně s ostatními spojenci a Američany podíleli na boji proti terorismu v Iráku, Afghánistánu a jinde ve světě. Naše tajné služby a armády dobře spolupracují, naše zahraniční politika je v klíčových otázkách stále prozápadní a proamerická, a to navzdory prokremelskému patolízalství bývalého prezidenta Klause a současného prezidenta Zemana. Není to proto, že bychom snad chtěli Washingtonu kamsi lézt, jak říkají naši bolševici a řada méně informovaných občanů, ale proto, že je to v našem národním a bezpečnostním zájmu.
Přesto je rozhodování ministra Pelikána a kompetentních úřadů ve věci vydání trojice podezřelých do Států rozhodováním autonomním. Musí být uděláno na základě českého zájmu, v němž americký zájem hraje ne zcela určující roli. Pokud ministr Pelikán podle informací a souvislostí, které já v tuto chvíli nemám a nemohu mít k dispozici, dojde k závěru, že Fajáda, Jabera a Marabího Američanům nevydá a učiní je k dispozici pro případnou výměnu, má na takové rozhodnutí společně s ministerským předsedou Bohuslavem Sobotkou a šéfem diplomacie Lubomírem Zaorálkem právo.

S teroristy se nejedná, nedělají se s nimi obchody, pokud to národní zájem vyžaduje. Pokud však je v národním zájmu s nimi jednat, ba udělat špinavý výměnný obchod, politici, jež si pro taková rozhodnutí volíme, se podle toho musí zařídit a svá rozhodnutí nám pak uspokojivě vysvětlit. O právo dělat nesnadná rozhodnutí se ucházejí ve volbách, a tedy k jejich práci patří.

 

 




Prezidentské volby 2023

Začátkem roku 2023 se budou konat prezidentské volby, kde se rozhodne o nástupci Miloše Zemana. Přinášíme vám přehled užitečných informací, volební zpravodajství i zajímavosti týkající se prezidentského úřadu.

Kandidáti Termín voleb

Voličský průkaz Volební systém Pravidla kampaně Výsledek voleb Druhé kolo


Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.
 

E15
Nejčtenější