Sociální ministryně Marksová má hotový návrh na „otcovskou dovolenou“ pro novopečené tatínky. Její kolega Němeček, zdravotnický ministr, zase chce, aby stát automaticky každoročně přiléval do zdravotnictví miliardy prostřednictvím pravidelně zvyšovaných plateb za šest milionů státních pojištěnců (dětí, důchodců, nezaměstnaných…). Pro představu, jen tyto dva návrhy by nás, daňové poplatníky, přišly jen v příštím roce na nějakých šest sedm miliard korun navíc. Pro ministry maličkost, z erárního krev neteče.
Sociální demokracie si sedla do vlády v ekonomicky útěšných časech. Hospodářství se daří, stát vybírá víc na daních, a tak politici mohou rozdávat. A také že rozdávají! Rodina by se za stejné situace nejspíš snažila splácet staré dluhy a nové nedělat. Ne tak stát. Mám takovou představu: ministr sociální demokrat se ráno probudí a první, co ho napadne, je otázka „Komu bych přidal, jaké dobro zařídil?“ Vyrábí si tím další a další skupiny vděčných voličů.
Potíž není v tom, že by zrovna teď na rozdávací návrhy nebyly peníze. Ale až se zase ekonomika dostane do úzkých, který politik si troufne občanům-voličům získané „dobro“ znovu odebrat?! Je přece psychologicky prokázanou skutečností, že my lidé pociťujeme ztrátu dvakrát silněji než zisk. Odpor proti odebrání jednou přiznaných dávek či peněz bude proto vždy silnější než radost a vděk z jejich získání. Pohodlný politik má samozřejmě řešení i pro takovou situaci: zvedne daně.
Otcovská dovolená podle paní Marksové by nebyla povinná - ale uznejte, kdo by si nevzal týden volna na státní útratu, že? Tatínkové by mohli na takovou dovolenou jít na sedm dní v prvních šesti týdnech po narození dítěte. Nemuseli by si brát v práci dovolenou nebo neplacené volno. Státní kasu by novinka vyšla na 630 až 800 milionů korun ročně. Dalších 72 až 93 milionů by byl výpadek na výběru zdravotního pojištění. A musely by být přijaty desítky nových úředníků.
Státem placený týden pro tatínky prý posílí vazby s miminkem. Opravdu se za sedm dní stane necita zploditel citlivým rodičem a partnerem? Opravdu má stát a ministerstvo vychovávat dospělé lidi k lásce k dítěti? A kolikrát za život člověk zažije narození miminka, aby mu nestálo za to vzít si dovolenou? Bezmála miliarda, kterou státní výchova tatínků bude každoročně stát, by se dala nepochybně využít účelněji. Častým argumentem pro zavedení státní dovolené je, že ji mají i jinde v Evropě (jinde zase nemají). Samozřejmě. I jinde v Evropě jsou politici, kteří se ráno probudí a popřemýšlí, jaké dobro dnes zařídí…
Past na příští vlády
Také Němečkův návrh na pravidelné zvyšování zdravotnických plateb za šest milionů státních pojištěnců vypadá jako bohulibé dobro. Lékaři se sestřičkami dostanou znovu přidáno, ve zdravotnictví bude víc peněz. Příští rok o šest miliard navíc, následující roky pak vždy po bezmála třech miliardách. Jakákoliv zákonem zaručená pravidelnost je však zase past na příští vlády – až se dostaví propad hospodářství, i tak bude muset státní pokladna přidávat a přidávat? Který politik by už jednou schválený automat zrušil? Jen ten, který by se nebál riskovat volby. Ale kolik takových je?
Moderní politika se smrskla na soutěž o rozdávání ze státní kasy. Občan si už na to zvykl. Další a další garnitury politiků musí proto vymýšlet další a další „dobra“. Jako kočky nosí voličům-páníčkům na práh ulovené myšky, aby si je nechali a nevyměnili.
Můžeme si proto vsadit, že oba ministři se svými návrhy v koalici uspějí. Lidovcům postačí, když se k nim přifaří nálepka „prorodinné opatření“, a Andrej Babiš po obvyklém kolečku odmítání nakonec bude také souhlasit. Vždyť budou volby a to musí kočky makat.
