Proč je český národ takový neprůbojný (nebo: málo militantní)? Prostě: proč se skoro vůbec nikdo nepere o svá práva? V neděli jsem byl v supermarketu nakoupit a „pokecal“ s pokladní. Prohodil jsem: Alespoň, že máte dny volna a svátky s příplatkem. Řekla mi, že nemají. Opáčil jsem, že je to v rozporu se zákonem, proč se neperou o svá práva. Řekla mi, že se bojí; když to udělá, tak ji vyhodí, a proto bude snášet, co jí zaměstnavatel nařídí... A k tomu si dejme současnou stávku stevardů společnosti Lufthansa: 19 000 lidí!! Letos již potřinácté. Oproti tomu ČSA bez jediné stávky propustily za pět let 90 % zaměstnanců (jen letušek z 1100 na 250 teď). Ti se také bojí stávkovat!!! Aby je nevyhodili. To je přece „schíza“!!!
Lukáš Wünsch
Připomněl jste mi postřeh mého kolegy, s nímž jsme kdysi byli v Japonsku. Tehdy zuřily v ulicích Tokia nepokoje a létaly Molotovovy koktejly. Mimo tyto události byli však Japonci tradičně mírní, vysoce formalizovaní, úslužní, usměvaví, stále se klaněli a vizitku podávali pokorně oběma rukama. Kolega si všiml nápadného rozdílu oproti nám. Japonci jsou samá slušnost a podrobivost vůči šéfům, ale když demonstrují, neznají slitování a házejí zápalné láhve. U nás se lidé na veřejnosti k sobě často chovají jako hulváti, strkají do sebe, neumějí se chovat, ale když demonstrují, volají pokorně: „Máme holé ruce!“ Je to celé, řekl bych, opačně. Zatímco my jsme měli sklon se ze všeho vždy nějak vyšvejkovat, Němci respektovali „Ordnung“. Proto mne stávky Lufthansy překvapily možná víc než jejich věrné zákazníky. Stávkování bylo naopak tradiční ve Francii, jak vystihl na své slavné Entropě David Černý (www.davidcerny.cz/cz/entropa.html). Francie je na ní přelepená nápisem GRÈVE.
Málo jsem slyšel o stávkách švýcarských. Pohled na mapu Evropského odborářského institutu (ETUI) ukazuje, že málo se stávkuje také v Nizozemsku, Polsku, pobaltských republikách a v Portugalsku, hodně naopak ve Španělsku a překvapivě v Dánsku, ačkoliv právě Dánové patří podle jiných průzkumů mezi nejšťastnější národy. Porovnáním různých statistik se zdá, že někoho uspokojuje spíš chalupaření, rybaření, pivo a málo stávek, jiného spíše domáhání svých práv, vyhýbání práci a vysedávání po kavárnách. Vzhledem k tomu, že z těchto proměnných jsou utkány hodnotové žebříčky a pocity uspokojení, je evidentní, že otázka, zda je česká nekonfliktnost v tomto směru Čechům ku prospěchu, či ke škodě, je těžko zodpověditelná. Pokud jde o důvod, nejlépe by ho jistě vykreslili historici jako důsledek pobývání mezi germánskou expanzí a objetím ruského medvěda, kdy se určitá bezzásadovost ukázala jako selekční výhoda. Rovněž adaptace na c. k. rakouskou byrokracii a následně na 40 let vlády jedné strany přinesla své. „Schíza“ to rozhodně není.
Poznámka pro moravské a slezské matematiky: Jelikož jsem pokaždé, když mluvím o Češích, ihned napadán ze všech stran, že ignoruji Moravany a Slezany (o Chodech a Hanácích nemluvě), dosadil jsem si do vzorce M = Češi Moravané Slezané ostatní za M Čechy, český. Je to sice trochu matoucí, ale text se alespoň udrží na jedné stránce. Navíc není jisté, zda se proměnné, na něž se čtenář ptá, v jednotlivých podmnožinách poněkud neliší.
