Vysoký plat jako protikorupční pojistka? Mýtus. Zeman měl pravdu

Vysoký plat jako protikorupční pojistka? Mýtus. Zeman měl pravdu Zdroj: profimedia.cz

PETR KOLMAN: Vysoký plat jako protikorupční pojistka? Mýtus. Zeman měl pravdu

Příliš velké platy oproti jiným profesím, pochyby o tom, že je nadprůměrný příjem ochrání před korupcí. Na mušku prezidenta se tentokrát dostali čeští soudci. A podle mne měl Miloš Zeman tentokrát pravdu. 

Stejně jako kladenský soudce Petr Sedlařík, jenž minulý týden odsoudil na šest a půl roku za protizákonné ovlivňování řízení soudce Havlína, si totiž myslím, že korupce je nebezpečná vždy, nicméně pokud jí podlehne soudce (tedy základní stavební kámen justice), tak je to selhání pro společnost fatální.

Plat jako protikorupční pilíř? Nesmysl

Soudcům a soudkyním jejich relativně vysoké platy rozhodně nezávidím, ale argumentace o platu jako protikorupčním krunýři mě, stejně jako prezidenta Zemana, uvádí do rozpaků. Soudci si vyšší platy zaslouží, ale jen za svou (zejména psychicky) náročnou práci, rozhodně ne jako pojistku proti úplatkům. Mají se snad všem profesním skupinám zvedat platy, aby nebyly v pokušení brát úplatky? Proč nezvednout platy i učitelům, aby nebrali úplatky od bohatých rodičů, proč nezvednout platy lékařům, aby nebrali úplatky od farmaceutických firem? Proč hlavně nezvednout odměny poslancům a senátorům, aby nepřijímali bakšiš od lobbistů?

Myslím, že dostatečnou pojistkou „nezávislosti“ soudců je jejich neodvolatelnost a de facto doživotní jmenování. Navíc proč by soudci měli být náchylnější ke korupci než citovaní lékaři, poslanci či učitelky, když procházejí náročnými psychotesty před obléknutím taláru?

Zemanovi je nutné přiznat, že je v otázce platů soudců dlouhodobě konzistentní. Již před čtyřmi lety v odborném právnickém časopise Státní zastupitelství v č. 7–8/2011 mj. napsal: Působí komicky, jestliže Ústavní soud brání výši platu se zdůvodněním, že jinak by byla ohrožena nezávislost soudů. Vystavuje tím soudcům nepřímo vysvědčení o jejich možné zkorumpovatelnosti, kdyby měli platy nižší.

Na zmíněný časopis jsem nedávno narazil víceméně náhodou, když jsem doma uklízel před malováním. Je to jednak zajímavý důkaz, že „důchodce z Vysočiny“ odborně publikoval i v době, kdy z veřejného života stáhl. Pomůže mi snad i vyvrátit názory některých čtenářů Reflexu, kteří mi u mých minulých textů spílali, že jej nikdy nepochválím a že žádný z jeho názorů mi není dost dobrý..

Oběť boje o platy – přísedící

Platů soudců se týkalo několik ústavních stížností, rozsudky Nejvyššího soudu (i soudů nižších instancí) či desítky vyjádření politiků a vedoucích představitelů justice. Přijde mi přinejmenším zarážející, že se všichni zapomínají na odměny přísedících, které jsou zcela směšné.

Za den (nikoliv hodinu) u soudu dostane přísedící odměnu 150 (slovy sto padesát) korun a náhradu mzdy. Připomeňme, že přísedící mají u soudu zastupovat řadového občana, vyvažovat a kontrolovat názory soudců profesionálů. Z procesního hlediska je pak důležité, že u soudního procesu musí přísedící vydržet až do konce, jinak celé soudní řízení musí začít znovu od začátku.

Českým soudům aktuálně chybí skoro třetina přísedících a situace se stále zhoršuje. Není žádným tajemstvím, že funkci přísedících mnohdy vykonávají osoby pozdně seniorského věku, vzácností není, že přísedící část (někdy i celé) jednání prospí.

Jako právní pedagog pokládám za nešvar, že katastrofální nedostatek přísedících řeší soudy vlastními zaměstnanci. Je pak otázkou, zda přísedící-zaměstnanci soudů plní funkci silné pojistky spravedlnosti, nebo spíše slouží svým nadřízeným.

Právě příklad přísedících a jejich katastrofálního finančního ohodnocení mě přivádí k otázce, jestli ve sporu o soudcovské platy někoho vůbec zajímá kvalita justice, nebo se jedná jen o jinak vyjádřené legendární klausovské: O peníze jde až v první řadě!

Na závěr nezbývá – nejen v kontextu s aktuální causou soudce Havlína – připomenout okřídlené rčení: Neberte úplatky, neberte úplatky, nebo se z toho zblázníte! Ale to se přirozeně netýká jen soudců.

Autor je právník, pedagog na Masarykově univerzitě v Brně