Sexuální výchova

Sexuální výchova Zdroj: Marek Douša

Polemika s Pavlem Šafrem: Katolické děti sexuální výuku potřebují!

Můj exšéf a kamarád, katolický intelektuál Pavel Šafr, zveřejnil v úterý již neslýchaný výrok. Křesťasnké děti prý nepotřebují sexuální výchovu. Je tomu právě naopak, potřebují ji víc než děti ateistů.

Cituji výrok Pavla Šafra v plném a dle mého soudu zcela tmářském znění: "Kupříkladu není důvod, aby děti z křesťanských rodin absolvovaly módní sexuální výchovu."  (článek najdete zde)

Dovoluji si s Pavlem vášnivě nesouhlasit, a vysvětlit ten zásadní omyl jeho limitovanou sociální zkušeností. Pohybuje se totiž od mládí mezi pražskými intelektuály katolické orientace, za bolševika většinou disidenty. Proto se Pavel mylně domnívá, že katolické děti vědí o sexu všechno. Ano, je pravda, že děti z rodin pražských katolických intelektuálů jsou zvyklé na pevný sexuální režim od svých rodičů. V pondělí je tatínek u tety Petry, v úterý u tety Jany, ve středu u tety Olgy, ve čtvrtek u tety Petry, v pátek s ostatními katolíky v hospodě, a o weekendu doma s maminkou, kde hovoří o svatém Pavlovi a o tom, že všechno je láska. Takové děti opravdu sexuální výchovu nepotřebují, všechno si již v nejútlejším dětství o nestandardním chování svých rodičů přečetly na internetu, a jako formu generační vzpoury volí ateismus a puritánství.

Pak ale - zvláště na jižní Moravě a na Vysočině - existují ne katoličtí intelektuálové, ale dejme tomu nativní katolíci. Lidé, kteří žijí katolický sexuální ultrakonzervativismus a nejsou schopní svým dětem vysvětlit ani to, jak lidé přicházejí na svět a co dělá ten pejsek s tou fenečkou u cesty. A právě děti z takových rodin potřebují sexuální výchovu jako sůl. Sex totiž má dvě úskalí: Jednak z něj můžou být fakt blbý nemoci, a druhak z něj můžou být fakt nechtěný a v nesprávný čas narozený děti. A děti z ultrakatolických rodin většinou z domova ani nevědí, jak zabránit početí, takže když se poprvé v adolescenci někde namažou a konečně se zbaví panenství, tak zákonitě otěhotní. A můžou mluvit o štěstí, že přitom nechytli AIDS.

Jedno procento párů se u nás bere s tím, že nevěsta je panna. To je totální nesmysl, zjišťovat, zda jsou jedinci sexuálně kompatibilní až po svatbě je nepřijatelné riziko. Přesto jsou děti z křesťanských a zvlášť katolických rodin přesně k tomu vedeny. Takže si mohou velmi snadno uzavřít sňatek s člověkem, se kterým budou celý život sexuálně nešťastní.

A protože je to v jejich zájmu, v zájmu celoživotní psychické pohody a naplnění, měla by jim tyhle věci vysvětlit alespoň škola, když už to neudělali v zájmu jejich celoživotní spokojenosti jejich věřící rodiče. Pavel Šafr se prostě mýlí. Jako by nechápal, že všechno je láska, a tak se i té lásce musíme učit. V nejhorším i ve škole.