Rád bych v souvislosti s vulgarismy, které použil Miloš Zeman v rozhlase, poukázal na jinou rovinu problému, kterou považuji za mnohem důležitější, než je forma (byť sebevíce důležitá!): Jde totiž o to, že již třetí „pětiletku“ dlí v sídle českých králů někdo, kdo neplní základní funkci hlavy státu, totiž být prezidentem všech občanů bez rozdílu národnosti, vyznání, politického přesvědčení či sociálního postavení.
Václav Klaus tuto roli nejenže neplnil, ale dokonce ji s rozkoší a zadostiučiněním torpédoval. A činí tak i nadále z pozice prezidentského důchodce (na jehož nemalou doživotní rentu přispívají všichni občané ze svých daní), jak dokázal svým výrokem o tom, že neúspěch jedné z politických stran ve volbách musel zapít.
Miloš Zeman v této pro stát naprosto zhoubné činnosti pokračuje s vervou a zadostiučiněním dokonce ještě větším. A proto oba tito pánové, místo toho, aby národ sjednocovali, tak jej velmi citelně rozdělují, ba dokonce rozeštvávají. Dalo by se uvažovat o tom, zda nenaplňují skutkovou podstatu trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině obyvatel.
Nezastávám se zde žádné konkrétní strany či politika (vůči komu a čemu je zaměřena vskutku zuřivá nenávist pánů Klause a Zemana je každému zřejmé), zastávám se principiálně všech politiků a všech oficiálně registrovaných politických stran. Hlava státu nemá urážet, ponižovat, ale zároveň ani protežovat žádnou politickou stranu ani politika. Naši prezidenti této vysoké a přitom pro stát a jeho občany zcela nezbytné mety, nedosáhli.
A nyní se dostáváme k jádru problému: Volená hlava státu ze samé podstaty věci nemůže být nikdy úplně apolitická, nadstranická. V drtivě většině případů se totiž jedná o člena či dokonce předsedu jedné z hlavních politických stran dané země a to, že v momentě převzetí prezidentského úřadu ze své strany formálně vystoupí či zůstane „pouze“ jejím čestným předsedou, na věci moc nemění. V civilizovaných parlamentních systémech se volený prezident o dosažení nadstranického ideálu alespoň ze všech sil snaží (Rakousko, Německo, Island, Švýcarsko).
Skutečným symbolem státu, který spojuje minulost státu s jeho přítomností a budoucností, živou vlajkou, může však být v našem případě jedině dědičný panovník, jak je tomu v současných 11 evropských parlamentních a konstitučních monarchiích, dále v Kanadě, Austrálii, Japonsku, či na Novém Zélandu.
O pro nás až nepředstavitelně absolutní apolitičnosti a nadstranickosti například britské hlavy státu svědčí nejenom všeobecně známá fakta, ale také jedna charakteristická skutečnost: Ani královna, ani žádný člen královské rodiny, který má právo používat titul Královská Výsost, nemá volební právo! Nejenže tedy nemůže být členem žádné strany, propagovat ji, kandidovat za ni (absurdní představa, že?), ale nemůže ani žádnou stranu volit. Je jasné proč: Pouhá fotografie královny vhazující lístek do urny by zaplnila všechna média a již tímto samotným faktem by národ rozdělovala. Na rozdíl od našich současných prezidentů, kteří to „naznačí“ velmi ochotně.
Vraťme se ale k předmětným hovorům z Lán: Jistě nebude nikdo podezřívat monarchisty z nějakého kultu osobnosti TGM. Ovšem ani my neupíráme prezidentovi Masarykovi politický význam a formát, mravní integritu, značnou osobní statečnost a především nepřehlédnutelnou noblesu. A proto, třebaže nemůžeme považovat střízlivé, objektivní a někdy nutně i skeptické a kritické stanovisko vůči TGM za rouhání a zločin, domníváme se, že Český rozhlas by Hovory z Lán, pokud v nich hodlá pokračovat, měl přejmenovat. Nejvýstižnějším názvem by asi bylo „Hovory s Milošem Zemanem“.
Před časem redaktor Českého rozhlasu vypnul zvuk nejvyššímu církevnímu představiteli, Dominiku kardinálu Dukovi, arcibiskupovi pražskému a primasovi českému. Ten ovšem nemluvil sprostě, ale pouze se poněkud (ovšem za použití naprosto korektního výraziva) rozčílil. Byl „vypnut“ okamžitě. Proč veřejnoprávní médium nesplnilo zadání, které má od všech svých koncesionářů, tedy veřejnou službu, i v případě Miloše Zemana?
Reakce administrativy Pražského Hradu (v osobě mluvčího) na vzedmutou vlnu kritiky je také naprosto neadekvátní, a bohužel, založená na zjevné nepravdě: Argumentovat tím, že prezident vulgarismy pouze citoval, je velmi na pováženou. I kdybychom ponechali stranou, že hlava státu by je ani citovat neměla, není pravdou, že pouze citoval. Dva vulgarismy totiž byly použity přímo. Tvrzení, že se Miloš Zeman tímto slovníkem chtěl přiblížit svým politickým odpůrcům, je pak dvojnásob absurdní. Především, jak již bylo řečeno, hlava státu nemá považovat žádného občana za svého politického odpůrce, tak jak ho za něj nepovažuje britská královna. A kromě toho toto tvrzení opět dehonestuje značnou část občanů a zřejmě i podněcuje k nenávisti vůči ní.
Představa, že by se kterýkoliv současný král či královna snížili k něčemu podobnému jako Zeman, je vrcholem absurdity. Koruna Česká proto vyzývá média, politiky, akademickou, vědeckou i uměleckou obec a všechny spoluobčany v této stále více se vyhrocující situaci, aby perspektivní myšlenka moderní parlamentní či konstituční monarchie nebyla dehonestována, zesměšňována a marginalizována, ale aby se konečně stala předmětem seriózní celospolečenské diskuse a analýzy.
Zanechme nesmyslných předsudků, opusťme iracionální klišé. Vše totiž nasvědčuje tomu, že v našem případě se republikánské zřízení neosvědčilo i tomu, že prezidentské volby budou stále bezvýchodnější a jejich výsledky více a více tristní.
Směřujme proto k referendu o demokratické, ústavní přeměně republiky na konstituční či parlamentní monarchii a zrušení prezidentského úřadu. Český král, který se vrátí na trůn svých předků po stoleté přestávce, naváže na tisíciletou tradici. Bude ale samozřejmě mluvit současnou češtinou. Ovšem spisovně a slušně.
Autor je předsedou Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska).
