Češi více pociťují Rusko jako hrozbu pro naši zemi. Počet je dvakrát vyšší, než tomu bylo loni. ČTK přináší výsledky výzkumu agentury STEM provedeného mezi 3. až 10. zářím mezi tisícovkou respondentů.
Zpráva ČTK uvádí: „Že Rusko může představovat do budoucna hrozbu pro Českou republiku, si myslí 65 procent lidí. Před rokem byla téhož názoru zhruba třetina veřejnosti. Zároveň je to poprvé od roku 1998, kdy počet takto smýšlejících lidí stoupl nad 50 procent. V hodnocení toho, zda Rusko představuje ohrožení pro českou demokracii, není veřejné mínění tak jednoznačné. Ohrožení pro demokracii v ČR spatřuje v Rusku 46 procent občanů, naopak 54 procent nikoliv.“
Poměrně jednotná je veřejnost v názoru na konflikt na Ukrajině, který podle 80 procent ohrožuje mír v Evropě a jedenasedmdesát procent souhlasí s postojem českého státu požadujícím udržení státní celistvosti Ukrajiny.
Komunisté se nebojí
Jak se dalo čekat, nejméně se Ruska bojí stoupenci komunistů a z nějakého důvodu i Okamurova Úsvitu. Komunisté tu vždycky sloužili jako pátá kolona Ruska, byť se třeba impérium jím vedené jednu dobu nazývalo Sovětský Svaz. Skutečně nebezpečnými se stali komunisté až poté, co za nimi stála totalitní zahraniční velmoc. Sami se přitom Kremlu báli. Když se na Stalinův pokyn hledali domácí zrádci v nejvyšším komunistickém vedení, každý měl hrůzu z toho, že by los mohl padnout na něj. Historik Karel Kaplan připomínal před šesti lety v CS-magazinu, jak to bylo s Klementem Gottwaldem: „Gottwalda třeba Stalin za celou válku nepřijal, i když žil po celou tu dobu v Moskvě. S jedinou výjimkou - vzpomněl si na něj až v lednu 1945, když šlo o Podkarpatskou Rus. Stalina se Gottwald bál natolik, že Moskvu nenavštívil od roku 1948 až do roku 1952.“
Po srpnu 1968 bylo jasné, že se velký bratr na východě nezastaví před násilím a že si v kolonii nikdo vyskakovat nebude.
A voliči populistů moc nepřemýšlejí
Proč se ale Ruska moc nebojí Okamurovi stoupenci? Sám vůdce strany se vyjádřil v minulých měsících pozitivně o Putinovi. Ten podle Okamury po Jelcinovi, který příliš holdoval alkoholu, vyvedl Rusko z chaosu, byť demokracie západnějšího typu přijde až nejspíš s jeho nástupcem. Také byl proti uvalení sankcí na Rusko po ruské invazi na Krym.
Tomio Okamura je populista, takže se obrací na ty spíše méně vzdělané a méně přemýšlivé vrstvy obyvatel. Proto asi není divu, že právě tito lidé nevidí ze strany Ruska žádné nebezpečí. Podlehli pravděpodobně nové tezi, je jedno, jestli „posluhujeme“ Moskvě, nebo Washingtonu. Přitom tzv. odklon od Washingtonu, NATO nebo Evropské unie by neznamenal žádnou naši politickou samostatnost, ale pouze to, že padneme do ruské sféry vlivu. Stejně tak věří mnozí občané tezi, že dnešní Rusko není Sovětský svaz. To je sice pravda, ale naopak to už neplatí. Sovětský svaz byl jedna podoba starého výbojného Ruska. Mnoho lidí je také znechuceno současnou podobou demokracie, proto touží po vládě silné ruky, nebo aspoň po nějaké výrazné autoritě. Nic takového tady nevidí, proto jim výkony a sebevědomí Putina imponují.
Pokud se dnes lidé více bojí Ruska, nemusí za tím být žádná velká a hluboká politologická úvaha. Možná je to jen zdravý instinkt a historická vzpomínka, která lidem připomíná, že kam za posledních sto let ruský voják šlápl, tam tráva na věčné časy neroste. A nikdy jinak, bohužel.
