Vypadá to jako reality show Nejslabší článek. Grilování, tedy veřejná slyšení, jež musejí noví eurokomisaři a eurokomisařky v těchto dnech podstoupit, není jenom formalitou. Již v minulosti se stalo, i když spíše jen výjimečně, že pekelným ohněm otázek evropských poslanců neprošli všichni.
Po včerejším „grilování“ Věry Jourové se také objevily hlasy, že neodpověděla uspokojivě na všechny otázky, že byla moc obecná a nepřesvědčivá. Vypadá to ale ze strany některých europoslanců jen jako hra „na Jourovou“, tak horké to v jejím případě nebude.
Celkově grilování trvá týden. Odehrává se mezi 29. zářím až 7. říjnem. Musí se mu podrobit všichni členové Evropské komise, kterou vede Lucemburčan Jean-Claude Juncker.
Ne, to není žádný pokus o teambulding s rozžhavenými rošty a jehlicemi, ale něco jako zátěžová zkouška před Evropským parlamentem, prostě - veřejná slyšení.
Vychutnají si někoho?
Když Juncker předstoupil se svým prvním prohlášením 10. září, za zády se svými lidmi, pravil dramaticky: „Je to poslední šance pro Evropu.“ A dodal: „Ti, co nás sledují, nevědí často, co děláme.“ Bohužel, to skutečně nevědí… Jenže to je vždy chyba Komise. Hesly má být proto skromnost, menší byrokratičnost, a především efektivnost. Evropa se již od nynějška nemá zabývat vším a zároveň ničím.
Bude to tedy něco nového? Než ale přiloží komisařky a komisaři svou ruku ke společnému dílu, budou muset projít v parlamentu ordálem, pekelnou zkouškou ohněm jejich kompetencí a kvalit, včetně těch osobních.
Svatá aliance pravice a levice
Pro ty, kteří opravdu nevědí, čím se Evropa zabývá, zapomněl ovšem Juncker, veterán starých bitev, dodat jednu podstatnou věc. Za vším stojí „svatá aliance“, jak se někdy přezdívá spojení mezi levicí a pravicí v Evropském parlamentu, jež se dojemně střídá, vedena demokratickým konsensem, jenž často spojí i nespojitelné v jedné průtokové nádobě. Pryč jsou náhle všechny možné ideologie a na všech frontách stranických bitev nakonec vítězí pragmatická dohoda.
Jak to bude v případě grilování?
Všichni se většinou křižují, že žádná dohoda mezi největšími uskupeními, tedy Evropskou lidovou stranou (EPP) a Evropskou socialistickou stranou (PES), pro tuto událost neexistuje. Ale chyba lávky. Všichni zároveň opakují, že ta bruselská politická kultura (a také štrasburská, neboť parlament symbolicky, ale nelogicky zasedá ve dvou městech) je jiná než ta národní. „Nemáme žádnou dohodu, veřejnou ani tajnou,“ řekl večerníku Le Monde předseda sociálně demokratické strany v Evropském parlamentu Gianni Pitella.
Mnozí adepti v Evropské komisi ale přesto nelenili, aby již v předstihu otestovali, jiní, zběhlejší, rovnou uhladili sporné body, jež mohou přijít při veřejných slyšeních na přetřes. Nový Evropský parlament, posílený o hlučnou eskadru euroskeptiků či přímo eurofobů, se jistě bude chtít předvést v plné parádě. Aby si vůbec někdo všiml, že někteří europoslanci existují. I k tomu grilování slouží, dalších podobných možností moc nebude.
Komisaři pod lupou
Mezi těmi, o nichž se nejčastěji mluví negativně, ale nejsou žádná ořezávátka. Jsou to přímo těžké váhy, ať už se jedná o britského komisaře Jonathana Hilla, Francouze Pierra Moscoviciho, nebo Španěla Miguela Ariase Cañetu. Asi nejvděčnějším a zároveň nejvýbušnějším je ale již nyní rumunská komisařka Corina Cretová. Schytá to jistě i komisař maďarský Tibor Navracsics.
Co jim je vyčítáno?
Brit Jonathan Hill, jehož země není součástí eurozóny, byl jmenován na post, jenž bude mít na starost regulaci finančních služeb. Bývalý lobbista, kterého Juncker začátkem září představil poněkud potutelně jako toho, jenž v „rodném jazyku vysvětlí jistě lépe problematiku“, neboť Londýn se dlouhodobě jakékoliv regulaci brání. Vypadalo to od Junckera (nebo od konzervativního britského premiéra Davida Camerona?) jako šalamounský tah, část zelených a sociálních demokratů to zase tak rafinovaně nevidí. Pro některé je to prostě provokace, pro jiné neznalost evropských mechanismů.
V podobném stylu je vnímána i nominace bývalého francouzského socialistického ministra Pierra Moscoviciho. Bude komisařem pro ekonomické otázky, jenže jeho země notoricky nedodržuje dohodnutý deficit rozpočtu pod tři procenta - i letos se francouzská vláda hájí tím, že nemůže více přiškrtit: Deficit je na tento rok na úrovni 4,4 procenta a na ta tři zřejmě nedosáhne ani v roce příštím. Bude Moscovici loajální francouzské, nebo evropské vládě? Těžké téma, když národní stát jmenuje a evropský sbor prosazuje – a někdy i z Bruselu diktuje.
Případ Miguela Ariase Cañety, jenž má mít na starost klimatické změny a energii, zavání ovšem přímo korupcí. Bývalý ministr zemědělství a životního prostředí nejenže vystupoval ve španělské vládě proti ekologům (podnítil dokonce těžbu ropy podél Kanárských ostrovů; odmítl veřejně podporu obnovitelných zdrojů), měl navíc podíly v několika ropných společnostech. Od chvíle, kdy tato kauza přišla na přetřes, oznámil, že své podíly ve společnostech Petrolifer Ducal a Petrologos Canarias prodal.
Pro maďarského komisaře Tibora Navracsicse, jemuž byla svěřena občanská výchova a vzdělávání, bude trnem v oku již samotný fakt, že patří k blízkým premiéra Viktora Orbána, jenž bývá obviňován v Evropě z autoritářství.
Asi nejpikantnější je story rumunské „blonďaté přítelkyně“ Coriny Cretové, jak se jí v kuloárech přezdívá. Tato ambiciózní dáma byla dlouhá léta pravou rukou prezidenta Iona Ilieska. Když se ocitla nyní v čele sociálně demokratické kandidátky, oživily se spekulace, že pracovala nejen pečlivě na své kariéře, ale také pro cizí zpravodajské služby. Koncem loňského roku publikoval americký portál Wnd.com text bývalého rumunského špióna. Ve svém textu „Skutečná tvář blonďaté přítelkyně Colina Powella“ napsal agent Ion Mihai Pacepa, že byla vedena ve službách sovětského KGB.
Do jaké míry bude toto obvinění, na základě odhalení hackera Guccifera, jenž zveřejnil již v roce 2010 část mailové korespondence se zmíněným generálem Powellem, pro europoslance důležité, bude zajímavé sledovat.
Oproti mírným výhradám proti Věře Jourové tedy hodně silná káva.
