Socha lidového hrdiny odhalená nedávno v Putimi

Socha lidového hrdiny odhalená nedávno v Putimi Zdroj: ČTK

KAREL STEIGERWALD: Jsou Češi pokrokoví filutové, nebo reakční parchanti?

V obci Putim postavili sochu největšího národního hrdiny, Josefa Švejka. Spolu s Járou Cimrmanem patří k té hrstce, která ostatní Čechy předčila a dotkla se nejvyšších sfér slávy.

Cimrman má pozici o něco slabší, protože někteří jedinci si myslí, že neexistoval. Na reálné existenci Švejka se shodnou všechny politické síly a dodnes žijí pamětníci, kteří ho osobně znali. Sochu si tedy zaslouží. Otázkou je, jak trvanlivá je pozice hrdiny v našich končinách, kde se sochy bourají rychleji, než se stavějí, a co Švejkova socha znamená.

Putim, ne Putin

Putimští si otázky pochopitelně nekladli. Šlo jim hlavně o zvýšení atraktivity obce a příliv turistů, jež by zvedly konzumaci moku, jehož je Švejk zástupcem. Putim, kterou nesmíme zaměňovat s Putinem, získala prvenství, ale může o ně lehce přijít.

Mnoho dalších obcí může doložit, že je Švejk při svém šmejdění navštívil. Může se spustit lavina, jež zaplaví stovky či tisíce dědin jeho sochami. Je to hrdina s vysokým koaličním potenciálem. Vztah k němu naleznou možná všechny politické proudy republiky, od komunistů až po nejkrajnější pravici. To slibuje mimořádně dlouhý interval mezi vznikem a zbořením sochy.

Putim má slabý náskok. Může se pyšnit, že Švejk šel z Putimi do Putimi, což je slibná metafora celé české politiky. Ta podobně jako Švejk rázuje krajinou, jde stále vpřed, prodírá se mlhami jako slepec, ale nikam se neposouvá. Večer je zas tam, kde byla ráno. Politikům to nevadí, ti měří, kolik ušli a jak jsou utrmáceni, aniž by zhodnotili, že jsou po celém tom koaličním putování v kruhu zas tam, kde už byli.

Krajní levice

Kdo tedy v Putimi vlastně stojí? Podle levice lidový filuta, představitel lidových mas, které nebyly tenkrát uvědomělé. Švejk je celý život vede a s jejich pomocí za využití humoru a satiry poráží militarismus a imperialismus a zmaří tak dobyvačné touhy kapitalistů po ovládnutí světa.

m Olbracht píše, že Švejk byl přímo geniální idiot, který to s mazaným dobráctvím všude vyhrál. Kdyby se Švejk dožil vyššího věku, jistě by jako lidový bojovník vstoupil do komunistické strany a přestal by blbnout a pít imperialistické nápoje s obsahem lihu.

Už v Rusku se podílel na odstranění alkoholu a carské rodiny, jež si bláhově myslela, že hněv lidu přežije. Zesnul předčasně, vyčerpán prací pro lid a věc míru. Jeho socha představuje ty nejlepší pokrokové tradice našeho lidu.

Krajní pravice

Na druhém kraji politického spektra je krajní pravice. Pro ni je Švejk představitelem všeho odporného. Je to vypočítavý vyžírka, který hodí přes palubu každou hodnotu, na níž stojí demokracie. Rozkládá společnost, protože nenávidí pořádek a jiné cenné vlastnosti, pro svobodné země typické. Je to anarchista, který nenávidí lidské štěstí, jak je představuje teplá ženská ruka a domácí krb. Celý život se vyhýbal poctivé práci, aby měl čas holdovat alkoholismu.

V Rusku jej platil Lenin, u nás příležitostní kumpáni, jimž zůstával často dlužen. V opilství se podílel na bestiálním vyvraždění početné ušlechtilé carské rodiny. Uchlastal se po zásluze mlád a v Rusku chytil od Lenina ptačí chřipku. To ho dorazilo.

Dožít se dneška, křepčil by v divém jekotu s gayi a lesbičkami. Jeho socha představuje ty nejodpornější vlastnosti lumpenproletariátu. Je správné, že byla postavena pro výstrahu všem, kteří by také chtěli jít cestou chlastu a rozvratu.

Švejk gay?

A co ostatní významná politická hnutí? Homosexuálové sochu vítají. Jak životopisný román naznačuje, Švejk se z hygienických důvodů ženám vyhýbal. Jde tedy o první sochu homosexuála u nás. Lidovci připomínají, že posměch, jímž Švejk pronásledoval církev, byl jen zdánlivý.

Pod dobovým vlivem tepal Švejk některé dávno překonané nedostatky církve. O bohu se vyjadřoval pozitivně, byť způsobem skrytým, jak to odpovídalo tehdejší době. Babiš si na Švejkovi cení optimismu a navrhuje, aby Švejkovo heslo Ano, bude líp bylo důstojným způsobem na soše připevněno.

Paroubek se omezil na stručné sdělení, že jeho socha se zatím neplánuje. Premiér Sobotka ovšem pochybuje, že životopis pana Švejka, předchůdce sociální demokracie, mohl napsat takový prevít, jako je pletichář a lhář Hašek. Přišel i názor z Maďarska. Švejk nebyl protimaďarského zaměření, což jasně dokazuje, že dostal od Maďarů přes hubu.

Putimští postavením sochy Švejka upozornili na řadu složitých otázek. Tou zásadní a nerozluštěnou je, zda podle Švejkova názoru jsou Češi pokrokoví lidoví filutové, nebo reakční parchanti. Ale je zbytečné to takto stavět, jsou oboje.

KAREL STEIGERWALD(69) je významný český dramatik, scenárista a novinář. Text byl původně publikován v tištěné verzi Reflexu č.36/2014.