Návrh na omezení prodejní doby o svátcích, a zanedlouho možná i o nedělích, má důležitý sociální rozměr. I prodavači a prodavačky hypermarketů chtějí slavit neděle a svátky doma s rodinou, a ne v práci. OK - ale co fotbalisté?
Neomarxistický koncept zákazu prodeje v určité dny, aby si pracující mohli odpočinout, se v dojemné symbioze snoubí s černoprdelnickým konceptem, že občané, potažmo věřící mají v neděli a ve svátek světit a dodržovat pracovní klid. Zatímco druhý argument mne neoslovuje (já světím v sobotu), tak ten první, sociální, u mé citlivé duše vzbudil soucit. Ano, je pravda, že z ohledů na osobní volno prodavačů by se mělo v něděli a ve svátek zavírat. Ale co fotbalisti?
Uvědomil si vůbec někdo z politiků, kteří se omezení prodeje zastávají zleva doprava, že i fotbalista má stejná práva jako prodavač z hypermarketu? Je snad sportovec něco horšího, něco zavrženíhodného, co nemá nárok a neděli a svátky s rodinou? Je osamělost dětí fotbalistů, jejichž otcové musí v nedělních zápasech místo trávení času s dětmi kopat do meruny, menší než sváteční osamělost dětí, jejichž rodiče sedí na pokladně ve velkoprodejně? Samozřejmě - NE!
Fotbalisté a další sportovci - třeba žokejové nebo motocykloví závodníci, neboť dostihy a motorkářské závody se také často jezdí v neděli - mají stejná práva jako jiní pracující. Proto vyzývám všechny politiky, kteří se zastávají omezení prodeje o svátcích, k tomu zákonu ještě přilepili v ty samé dny, kdy se nebude smět prodávat, také zákaz pořádání profesionálních sportovních akcí. Sportovci mají právo světit svátky a neděle jako všichni ostatní pracující!
