Podobných řečí jsme už za posledních dvacet let slyšeli hodně, na trhu se v podstatě ale nic zásadně nezměnilo. Co tedy pan Jurečka vlastně chce? Takto to popisuje v Právu:
„Chci se zástupců obchodních řetězců zeptat, jak prospívají českým zemědělcům a potravinářům a jakou kvalitu nabízejí českým zákazníkům. Já si myslím, že chování řetězců není v pořádku, a buď se shodneme na nápravě, anebo budeme válčit,“ tvrdil v interview Jurečka. Pokud se situace nezmění, hodlá ministr zpřísnit zákony, vyjadřovat se tvrdě v médiích o řetězcích, zvýšit pokuty, popřípadě zakázat nějakému řetězci na našem území činnost.
Zní to na první přečtení a poslech dobře, ale je to jen slovíčkaření.
Zákazník za to může
Řetězce se ale pohybují v intencích toho, co umožňují české zákony, normy a předpisy (jistě, někdy je porušují). O tom, co se prodává, nebo neprodává, rozhoduje ale zájem a poptávka zákazníků. Pokud si je schopna většina českých zákazníků koupit zboží o něco horší kvality u stejného výrobku, než je tomu například v Německu, tak je to problém zákazníka, že mu to prodejce dokáže vnutit a prodat. Řešení samozřejmě existuje – pokud se vám něco nelíbí, koupíte jinde něco kvalitnějšího. Ale dráž (třeba na farmářských trzích a specializovaných menších obchodech). Jenže do toho se mnoha Čechům pořád nechce, nebo na to prostě nemají peníze. Kupní síla Rakušanů a Němců je vyšší, takže si mohou dovolit i lepší kvalitu. Nic složitého pro pochopení, na tom není. I ministr Jurečka by to mohl vědět.
Nákupní chování Čechů se vyvíjí většinou jen v reakci na cenu. Čím nižší cena, tím pro mnohé zákazníky lépe. Řetězce dokonce ani netvrdí, že nejlevnější zboží je současně to nejlepší. Ani nemůže být.
A pokud jde o „české“ výrobky, řešení se také našlo – zabalíte zboží u nás, i když je z ciziny, a problém je částečně vyřešen. Není to nic nového a objevného, dělá se to tak všude ve světě. České vlády kdysi dopustily na nátlak EU nesmyslnou likvidaci našich cukrovarů, svoji servilní politikou k Bruselu se postaraly o omezení produkce v některých oborech. Teď se divíme a chceme více českého zboží?
Řeči, řeči, řeči
Na závěr malá ilustrace toho, jaká je skutečnost a jak neplodné jsou někdy řeči politiků. V českých médiích se v posledních letech hodně hovořilo o některých málo kvalitních potravinách z Polska. Scházeli se kvůli tomu různí ministři obou zemí, zazněla i velmi tvrdá slova na adresu Poláků. Výsledek? Minulý rok byl rekordní, pokud jde o dovoz zemědělských a potravinářských výrobků z Polska. Dosáhl podle oficiálních čísel Českého statistického úřadu hodnoty 23,5 miliardy korun (v roce 2008 to bylo pouze za 15 miliard a v roce 2011 za 20 miliard). Podíl polských potravin na našem trhu dosáhl kolem 16 procent.
Vyhlásí proto Marian Jurečka válku i sousednímu spřátelenému Polsku?
Vyhrožovat válkou je mediálně a marketingově pro ministra zemědělství Mariana Jurečku vděčné. Vždyť se tím jakoby staví na stranu občanů, na stranu českých zákazníků. Jenže jen jakoby. Svět byznysu, nakupování i prodeje se točí jinak, než se nám Jurečka snaží namluvit.
