Všichni víme, co způsobuje obezita: Velké zdravotní problémy, nižší kvalitu života, vyšší šance na předčasnou smrt, sociální vyloučení. Jenže zdraví je každého věc, stejně jako to, jak vypadá. Je-li někdo obézní, nic nám do toho není. A hovořit v tomto případě o nemorálnosti? To by si přece neměl nikdo dovolit. Ale dovolí.
Dokonce to zní z nejvyšších světových pater intelektuální sféry. O obezitě se nedávno velmi negativně vyjádřil Daniel Callahan, nestor světové lékařské etiky, a Peter Singer, slavný bojovník za práva zvířat a profesor bioetiky na prestižní univerzitě v americkém Princetonu.
Statistiky OSN nás totiž opravňují hovořit o světové epidemii obezity. Za obézní se u nás považují jedinci s indexem tělesné hmotnosti (hmotnost vydělená druhou mocninou výšky postavy) vyšším než 30, pokud jsou jeho hodnoty mezi 25-30, hovoříme o nadváze.
Je to věc nás všech
Morálka se zabývá soužitím lidí ve společnosti. Nikdo z nás není ostrov, žijeme zde pohromadě a naše rozhodování, jednání ba i nečinnost se dotýkají i našich příbuzných, sousedů, spolupracovníků, spoluobčanů, prostě všech, kteří jsou naším jednáním nějak zasaženi. Zasahuje obezita i do života ostatních, obézních, s nadváhou, štíhlých? Je zdravotní problém jedněch problémem i druhých? Ano, odpovídá profesor Singer.
Vezměme si jednoduchý příklad: Letecká doprava. Bývalý hlavní ekonom jedněch australských aerolinek Tony Webber poukázal na to, že od roku 2000 se průměrná váha pasažérů zvýšila o dva kilogramy. Jen na lince Sydney-Londýn (za předpokladu tří zpátečních letů denně) to znamená náklady vyšší o milión dolarů, což je asi 13 procent ze zisků zmíněných aerolinek. Co s tím? Pokud aerolinky plošně zvýší cenu letenek, zaplatí za to všichni, ať chtějí či nechtějí. A že se zvýšená váha některých jedinců nedotýká všech.
Tady to ale nekončí. Vyšší váha = vyšší spotřeba paliva, ať už u letadel, nebo automobilů, autobusů, vlaků. A vyšší spotřeba paliva také znamená více škodlivých látek uvolněných do ovzduší, jednoduše horší vzduch, který dýcháme my všichni.
Obézní lidé toho také mnohem více snědí a vypijí. Ano, máte pravdu, za potraviny si poctivě zaplatí. Jenže nejde jen o peníze, více potravy (nepotřebné k přežití) znamená více mrtvých živočichů, více prasat, krav, býků vězněných v děsivých podmínkách velkochovů jen proto, aby si každý jedlík mohl dát propečené vepřové kdykoli se mu zachce.
Jde vždy nakonec o peníze
Obézní lidé mají těžký život. Jeho kvalita není taková, jaká by být mohla, trpí mnoha chorobami, jsou vystavěni riziku předčasné smrti, často jsou předmětem posměchu. To je jedna strana mince, ta druhá, se opět dotýká všech. Častější návštěvy lékaře, více nemocí, léků, lékařských zákroků… Jednoduše, více peněz z veřejného rozpočtu na jejich léčbu. Je to férové? Je správné, aby všichni platili stejně vysoké zdravotní pojištění bez ohledu na to, jak svědomitě se o své tělo a zdraví starají? Singer říká, že nemocnice potřebují robustnější lůžka a operační stoly, musejí budovat větší toalety, dokonce i chladící boxy v márnicích. Obézní lidé nás zkrátka stojí více peněz.
Zdají se vám tyto úvahy přehnané? Možná trochu ano, koneckonců, nerozlišují mezi různými způsoby, jak někdo může dojít do stavu obezity; někdo má na celý proces menší vliv než jiný. Nicméně zrnko pravdy v nich přeci jen je a dotýká se nejen obézních, ale vlastně nás všech, kdo máme nadbytek, který si můžeme dovolit něco kumulovat na bankovních kontech. Ve světě je přitom stále neuvěřitelná bída, statisíce a milióny mužů, žen a dětí ročně umírá na důsledky hladovění. Potravin přitom není na světě málo, jen se s nimi špatně nakládá. Leccos se vyhazuje, nedojídáme a – ano – přejídáme se. Potraviny ukládané v podobě masivních, neestetických tukových polštářů je tím jídlem, které by mohlo zachraňovat životy. A docela snadno. Namísto toho deformuje lidská těla a způsobuje všechny ty problémy, na něž si obézní lidé stěžují.
Řešení není složité: Darujte všechno to extra jídlo potřebným. Udělá vám to dobře na těle a i na duši, bude to záslužný morální čin.
Autor pracuje v Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky
