Bývalý německý kancléř Helmut Schmidt je přesvědčen, že míchání různých kultur je nebezpečné. Muslimové v Německu představují problém, protože se nechtějí integrovat.
Pro mnohé lidi to může být překvapení. V zemi, která si zakládá na multikulturalismu, se sám bývalý kancléř (v letech 1974-1982) a vážená osobnost vyjádřil velmi ostře proti současné podobě imigrační politiky. Schmidt říká, že Italové, Španělé a Řekové byli jiní. Německo s těmito lidmi nemá žádné problémy. Jejich kultury jsou kompatibilní s německými tradicemi a hodnotami. Ti, kdo se do života společnosti nezapojili, se prostě vrátili do svých zemí.
Bývalý kancléř Helmut Schmidt je vůbec zjevně nespokojen s muslimy v Evropě i Německu. Muslimové jsou podle něj příslušníky cizí kultury, která je neslučitelná s evropskou kulturou.
„Nejsou žádné velké rozdíly mezi italskou, francouzskou a německou civilizací," řekl Schmidt v rozhovoru pro švýcarskou stanici Radio Télévision Suisse. Turecká kultura je podle něj zcela odlišná. Syrská nebo egyptská kultura jsou mezi sebou také podobné. Ale je „nebezpečné“, když dojde k míšení mezi cizími kulturami a civilizacemi.
Již v roce 2004, řekl Helmut Schmidt listu Hamburger Abendblatt, že koncept multikulturalismu je „neslučitelný s demokratickou společností“. „Pokud se někdo zeptá, kde na světě fungují multikulturní společnosti, tak rychle dojde k závěru, že multikulturalismus může existovat pokojně jen v rámci autoritářského státu.“
Už je nikde nechtějí
Odmítnutí muslimů společností je rozšířené nejen v Německu, ale i v dalších zemích kontinentální Evropy. Podle nedávné studie jsou protimuslimské afekty velmi rozšířené především v Nizozemsku. Tyto pocity nejsou omezeny jen na stoupence známého politika Wilderse příznivců, ale týká se to také voličů socialistů a sociálních demokratů.
Problémy s muslimskými přistěhovalci se týkají především západní Evropy, zemí jako je Německo, Francie, Velká Británie a Nizozemí. Nové členské země Unie mají jiné složení imigrantů, především jde o příslušníky slovanských postkomunistických zemí a z Vietnamu, kde podobné problémy nenastávají ve stejné míře, jako je to u muslimů přicházejících hlavně z chudých arabských zemí. U nás se při sčítání obyvatel v roce 2001 k islámu přihlásilo zhruba 3 700 lidí. Jejich skutečný počet může být vyšší, kolem 10 až 15 tisíc, ale nebudou to muslimové praktikující do důsledků svou víru. Většinou jde o cizince a jejich české manželky. Problémem může potenciálně být průhlednost činnosti a financování muslimských organizací u nás.
S kým jsou problémy
V posledních letech bývá zpochybňován koncept multikulturalismu, protože nefunguje v západní Evropě podle původních představ. Především jsou problémy s druhou generací přistěhovalců, která se cítí v západní kultuře cizí, byť využívá jejích výdobytků. Především ale spíše konzumních než duchovních. Vášnivá debata se vede o tom, jaký je rozdíl mezi islámem a islamismem, tedy zda je islám skutečně ze své podstaty „zlé“ náboženství. Debata je poněkud umělá, každé náboženství – stejně jako ateismus – se mohou stát „zlými“. V některých svých sektářských podobách k tomu ale mohou mít větší sklon.
Do svých zemí nebo zemí svých rodičů se ale vracet nechtějí. Že nejde jen o konflikt sociální ale spíše kulturní je patrné z toho, že třeba atentátníci 11. září nepatřili k žádné zbídačené vrstvě, ale z docela zámožných rodin. Na Západě zřejmě už i politikům došlo, že praxe není tak ideální, jak si ji představují intelektuálové na univerzitách a politici a že viníkem není jen samotný Západ. Ohromné množství přistěhovalců ale už není možné vrátit zpátky a problém se stejně bude muset řešit na místě. Nás se týká kvůli tomu, že díky prostupnosti evropských hranic se můžeme destinací muslimských imigrantů stát i my. V každém případě je nutno ocenit kancléře Schmidta za jeho odvahu říkat nepohodlné věci.
