Je to politické deja-vu: úřednický expremiér a neúspěšný prezidentský kandidát Jan Fischer se vrací na scénu. Tentokrát jako kandidát na ministra financí ve vládě Jiřího Rusnoka, umíte-li si tuto podivnou partu představit jako vládu. A jako obvykle je Fischer slušný. Neschovával se někde na chatě a čekal s oznámením svého rozhodnutí do pondělí. Nechtěl nám kazit svátky a víkend.
Protože právě slušnost byla i ústředním motivem jeho prezidentské kampaně, pamatujete ještě? Vrátím české politice slušnost, říkával Fischer, kudy chodil. Snad bývalý člen KSČ, o čemž ze slušnosti radši pomlčel, myslel onu slušnost, jakou pamatujeme z éry komunismu; tehdy politika bývala totálně slušná, protože mít politický protinázor znamenalo být umlčen - různými prostředky. Ostatně podobně slušná byla i Fischerova úřednická vláda: bez řečí udělal, co mu řekla ČSSD s KSČM, a neobtěžoval s tím lidi.
Nyní se Fischer vrací a vsadím se, že znovu ze slušnosti. Možná doufá, že mu slušnost někdo oplatí a konečně mu pomůže splatit pětimilionový dluh za prezidentskou kampaň, který trochu neslušně stále ještě nesplatil. Protože jak může vyrovnávat státní rozpočet někdo, kdo neumí vyrovnat ani své osobní finance? Představte si, nebo radši ne, kdyby ministr financí splácel stejně jako Fischer svůj dluh třeba státní dluhopisy. Skončili bychom v exekuci všichni!
Vlastně je jedno, jestli Fischer bude nebo nebude ministrem financí. Fascinuje mě, že je vůbec kandidátem. Začíná mi připomínat seriálového hrdinu, na kterého si zoufalý režisér vzpomene pokaždé, když neví, co s vlastním dílem, a on rád nabídne své služby. Potřebujete někoho slušného do méně slušně vnímané vlády? Zavolejte Honzovi! Co si bez voleb zkusil premiérování a pak mu ve volbách nevyšlo prezidentování, nemůže se zlého politického návyku zbavit! Zoufale potřebuje aspoň metadon.
Za roční úřednické premiérování se do té doby neznámý Fischer stal viceprezidentem londýnské Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Ambiciózní statistik však chtěl být prezidentem, klidně i České republiky. Jenže Češi řekli ne, chtěli na Hradě méně slušného Miloše Zemana. A Fischer se od té doby trápí vlastní malostí. Nevím proč, ale nemůžu se zbavit dojmu, jako by nyní o financích uvažoval jen proto, aby se mohl vrátit do Londýna či jít někam jinam. Být však jím, jsem opatrný. Poslední dobou vás za to v Česku můžou vzít do vazby.
