Jan Palach

Jan Palach Zdroj: David Neff / Mafra / Profimedia.cz

IVAN HAMŠÍK: Co nám připomněl Jan Palach

Výročí upálení Jana Palacha a fan­tastická filmová série Hořící keř od režisérky Agnieszky Hollandové otevřely témata, která jsou aktuální i po čtyřiačtyřiceti letech.

Vlastenectví není sprosté slovo

Scény z Hořícího keře způsobí husí kůži. Ukazují, že určitá sounáležitost národa může být pozitivní. I když „vlastenectví“ je dnes téměř sprosté slovo, protože to říká Klaus, který navíc ukradl to pero.

 

Nic není takové, jak to na první pohled vypadá

Každá událost má spoustu nuancí a odstínů, řekla o svém díle režisérka. Dělení na dobro, zlo a nic mezi tím nevedlo k ničemu dobrému ani při nedávné prezidentské volbě.

 

Těžké hledání vztahu k hrdinům

Trochu se stydíme za své hrdiny a jsme ostýchaví, když jim máme vyjádřit úctu. Proto tak dlouho trvalo, než jsme ocenili parašutisty z období heydrichiády, a proto byl Palachův čin vyhlášen významným dnem teprve nyní.

 

Střídání nadšení a apatie

Snadno se pro něco nadchneme a snadno upadneme do apatie. Dlouhodobé snažení o něco pozitivního nám činí potíže. Doufejme, že se nikdo nebude muset znovu upálit.

 

Zoufalý nedostatek společných cílů a zájmů

Vzepětí proti sovětské okupaci z roku 1968 poukazuje na to, že nás v současnosti příliš málo věcí spojuje. Frustrace z politického vývoje, znechucení z korupce a tlak na to, že správné je být více Evropanem než Čechem, vede k destrukci společnosti.

 

Těžké vyrovnávání s komunismem

Vyhrocená diskuse, která následovala po kontroverzním výroku Miroslava Grebeníčka, jestli se Palach upálil na protest proti komunistům, nebo na podporu socialismu s lidskou tváří, ukazuje, že jsme se s normalizační érou dosud nevypořádali.

 

Pohled zvenčí je užitečný

I když se budeme utěšovat tím, že Hořící keř je český projekt, zrcadlo nám nastavila jeho polská režisérka. I když pražské jaro prožila tady – nebo právě proto.