Google

Google Zdroj: Profimedia.cz

A teď nastavíme zrcadlo

Co mají společného pes, dorty, Vladimír Franz, Vodafone, hokej a Petra Kvitová? Jsou to nejvyhledávanější „kousky“ na českém Googlu v příslušných kategoriích.

Tedy pes je nejvyhledávanějším zvířetem (kočka se neprobojovala ani do první desítky, zato krtek vytuneloval druhé místo), dorty nejčastěji hledaným jídlem (což je mi vrcholně podezřelé, protože v první desítce jsou kuskus, suši a cheescake, ale chybějí tam chlebíčky i husa) a hokej nejgoog­lovanějším sportem (v první desítce není košíková, takže uvažuji, že budu z protestních důvodů používat v příštím roce Yahoo nebo Seznam).

 

Tolik pár zajímavostí z každoročního sumáře lidí, věcí a témat, které firma každoročně v prosinci opatřuje visačkou Zeitgeist neboli „duch doby“.

 

Ale je to opravdu přesná a o něčem vypovídající „momentka“ současnosti? Těžko říct. Nehledáme jen to, co máme rádi nebo co nás fascinuje. Jestliže nejhledanějším jídlem v Česku jsou „dorty“, pak to asi znamená, že lidi zajímá, kde si je koupit či objednat. A druhé místo pro kuskus zase spíš signalizuje, že prostě lidé nevědí, co to je.

 

Mimochodem, v gurmánské Francii byla letos nejhledanějším pokrmem jehněčí kýta (potud vše v pořádku!), hned na druhém místě však skončil hamburger. Olala! A to ani nemluvím o tomto žebříčku v Číně, kde je na druhé až desáté pozici devět pro mě nesrozumitelných pokrmů, zapsaných čínskými znaky … ale první příčku obsadila tři písmena v latince. Tipnete si? Ano, je to KFC.

 

Zajímavé to začne být, když budeme srovnávat. Pokud se v kategorii „jak na to“ v Česku umístil na prvním místě dotaz „Jak zhubnout?“, zatímco na Slovensku „Jak sbalit holku?“ a v Nigérii „Jak milovat ženu?“, pak to nepochybně o něčem vypovídá. Ale pořád je to lepší než v Keni, kde tento žebříček vede dotaz „Jak potratit“.

 

Zjevně se v různých zemích cení různé dovednosti. Na druhé straně mnoho kategorií svět na­opak spojuje. Nejgooglovanější celebritou loňského roku byla (celosvětově i ve většině zemí) Whitney Houstonová, mezi sportovci zabodoval sprinter Usain Bolt (komentář netřeba) či basketbalista Jeremy Lin (ideální kombinace pro Google: když počátkem roku vystřelila vzhůru jeho hvězda, byl nesmírně zajímavý, a zároveň naprosto neznámý!) a o pozici události číslo jedna se dělilo fotbalové Euro 2012 s londýnskou olympiádou.

 

Jeden fenomén zasáhl snad všechny, a to video jihokorejského komika a rappera PSY s názvem Gangnam Style. Figuruje na předních místech žebříčků asi většiny zemí, a to bez ohledu na civilizační či kulturní rozdíly.

 

Musím se přiznat, že jsem ještě před pár týdny neměl nejmenší tušení, že něco takového existuje. Ale jestli průměrným pozemšťanům uvízne z tohoto roku jediný vizuální a akustický vjem, pak to bude asi právě toto video. Jak informoval YouTube, původně parodický klip překonal dva roky starý rekord Justina Biebera a stal se – s více než 900 milióny zhlédnutí – nejsledovanějším videem všech dob. „Všech dob“ je však v dnešní době velmi relativní a už za pár týdnů může být mnohé jinak.

 

Ale nejen Googlem je živ internetový uživatel, a tak své „top ten“ žebříčky zveřejnily minulý týden také Facebook a Twitter. Motorem sociálních sítí není racionalita (která se při vyhledávání sem tam projeví), nýbrž emoce. Nejpopulárnějším tweetem se stal krátký vzkaz „Další čtyři roky“, doprovozený fotografií Baracka Obamy a jeho manželky Michelle (a odeslaný samozřejmě po vítězných amerických volbách). Sdílelo ho téměř milión lidí, což je historický rekord.

 

Až druhý skončil tweet Justina Biebera věnova­ný šestileté fanynce, která zemřela na mozkový nádor. Z témat na Facebooku i Twitteru vévodily americké prezidentské volby, ale také evropský šampionát ve fotbale a londýnská olympiáda. V sociálních sítích nechala výraznou stopu také Sandy, lépe řečeno stejnojmenný hurikán.

 

Google, Facebook a vlastně všechny tyto nástroje jsou jako čerstvý sníh, do něhož otiskujeme svou stopu. Jsou lapači našich vzpomínek, událostí a emocí. Všichni je tam necháváme. Čím méně po nás zůstává reálných předmětů (papírových diářů, odeslaných dopisů, zvětšenin fotografií), tím více je elektronického šumu ve virtuální realitě.

 

Četl jsem o inženýrovi z Kalifornie, bývalém zaměstnanci Googlu, který vyvíjí software schopný „vyhodnotit“ naše digitální záznamy a „oznámkovat“ to, jak jsme žili. Jak jsme byli šťastní a jak úspěšní, jak se subjektivně cítíme i co jsme objektivně dokázali, hezky na stupnici od jedné do deseti. Zatím to prý ještě moc dobře nefunguje. Ale i tak mě to děsí.

 

Jen si to představte. Jste na silvestra odpoledne doma, mažete chlebíčky česnekovou pomazánkou a počítáte láhve sektu v ledničce. „Tak co, už sis konečně spočítal, jak se ti letos dařilo?“ ptá se vás manželka. Polije vás horko. Zase je to tady. Ztlumíte televizi s tou pitomou estrádou. Neochotně berete do ruky telefon, spouštíte aplikaci s názvem „Jak-dobrej-jsem“ a s obavami mačkáte tlačítko start.

 

Několik minut napjatého čekání. Telefon stahuje data z Googlu, vašich facebookových i twitterových účtů a všechno bleskově kalkuluje. Konečně se na displeji objeví číslo. Řekněme ... 7,3. Trochu se vám uleví, i když je vám jasné, že to mohlo být lepší. Řeknete výsledek manželce. „Panebože,“ zasyčí. „Proč jen jsem si brala takového packala!“ Pak se na vás podívá, napůl útrpně a napůl rozzlobeně, a řekne tu hroznou větu: „Víš, že soused měl letos 8,9?“

 

Úspěšný nový rok!