Rodný dům Jana Palacha ve Všetatech chátrá. Grafik Jan Poukar ho chce zachránit a vymyslel projekt s názvem Národ pohasl. Teď se snaží získat na něj peníze. Akci už podpořila různá známá jména, Jan Kraus, Tomáš Halík, Karel Schwarzenberg, Marta Kubišová. Otázkou je, nakolik to stojí za to.
Ať už máme na Palacha a jeho čin, protestní sebeupálení proti sovětské okupaci, jakýkoli názor, i skalní stalinista nemůže popřít, že Palachův čin v roce 1969 patří do novodobých dějin. Stejně tak je pochopitelné, že Češi jsou zvyklí na nesčetně pamětních světniček a domečků rozesetých po kraji a také všelijaké skanzeny jako Staré bělidlo. Tak proč ne Palach? Navíc by si to občané zaplatili sbírkou do značné míry ze svého. Stát na to má asi pět milionů, to není mnoho, a nešlo by jen o Palacha, ale také o další „živé pochodně“.
Češi mají k minulosti nostalgický vztah, proto také mají tolik žižkových dubů, pod kterými vůdce poseděl. Kdyby žil o něco déle, vypadaly by Čechy jako dubový háj. Uchovávají všechno, v muzeu Karla Havlíčka kdysi vystavovali i brýle nějakého jeho příbuzného. To samo o sobě nevadí, dokonce je to roztomilé, někam děti s učitelkami konec konců jezdit musí. Ale potřebujeme zrovna Palachův dům?
Odpověď zní, že pokud si na to lidé sbírkou ušetří, tak nám po tom nic není. Něco jiného je, jaké by mělo být poselství takového domečku. U místního buditele, který vedl kroniku, obrozoval češtinu a přispíval do vlasteneckých tiskovin, je to jasné, něco vytvořil a něco dělal. U Palacha můžeme ale vést spor, čím jeho čin vlastně byl.
Jeho vrstevníci a dnešní intelektuálové ho mají za ikonickou postavu. Pro dnešní mládež je sebeupálení na protest proti něčemu spíše dost neprůhledná záležitost, mírně řečeno. Kdyby zapálil sovětský tank a přitom ho zastřelili, vstoupil by taky do dějin a narušil by tak dusivý sklon Čechů nasazovat si pořád trnovou korunu.
Svým dětem jeho jednání nemohu nijak vysvětlit a hlavně jim nemohu říci: „Takhle se to má dělat.“ Jeho smrt na chvíli lidi probrala, aby se během pár měsíců všechno začalo propadat do dvacetiletého marasmu. Nestalo se nic.
Co Palach udělal je spíš tajemství, které nepronikneme. Žádný rodný domeček na tom nic nezmění. Jeden velký přínos ale Palach pro naše dějiny jako poučení má, ukazuje, kudy tento národ – až přijdou podobné problémy – jít nemá. To není málo.
Jan Jandourek
autor je redaktor MF DNES
