Ukazuje se, že v politice kolem všech ostatních drog se něco dělá blbě. Je totiž nutné si uvědomit, že k poklesu zájmu o marihuanu u mladých dochází dva roky po její dekriminalizaci.
A zase jsem měl pravdu, když jsem už před dvaadvaceti lety psal, že mnoho mladých hulí proto, že je to zakázané ... Od roku 2010 bylo držení malého množství trávy dekriminalizováno, stalo se přestupkem za pokutu jako jízda tramvají načerno a mnohem větším zločinem (a tudíž i dobrodružstvím) je pro mladé sprejování. Už výroční zpráva o drogách za rok následující ukazuje pokles zájmu mladých o marihuanu a (bohužel) zvýšení zájmu o alkohol. Pokles zájmu o hulení lze vysvětlit velmi snadno: Už to není žádné dobrodružství a puberťáky to prostě nerajcuje ...
Jak správně a opakovaně poukazuje národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil, nebezpečím se pro mladé stává alkohol. Ten sice také není zakázaným dobrodružstvím, ale zato je na něj téměř všudypřítomná reklama. Tak silná a manipulativní, že i já ve svých sedmačtyřiceti si kolikrát připadám o něco ochuzený, že nechlastám. Jak manipulativně pak tahle reklama musí působit na školáky?
Takže recepty na řešení drogových problémů jsou jednoduché: U těch nelegálních dekriminalizovat držení a pro závislé je snadněji zpřístupnit z rukou lékařů, u těch legálních zakázat reklamu.
Zatímco dekriminalizace marihuany a substituční léčba závislých byly řešitelným úkolem a v praxi zjevně fungují, zakázat reklamu na alkohol prostě nejde. Tam jsou ve hře takový prachy, že je to politicky neprůchodné bez ohledu na stát, režim a klima.
