Vždycky jsem si myslel, že toho s Brity nemáme moc společného. Jejich fascinující a živá politická scéna, kreativita, otevřenost, vynikající noviny a smysl pro styl nám umožňují vidět, že civilizační vzestup v Česku je stále nedostatečný.
Teď se ukázalo, že máme společného víc, než jsme si mysleli.
Británii zasáhl skandál s telefonními odposlechy, v mnohém podobný tomu, jaký jsme před nedávnem prožívali v Česku. A dokonce můžeme směle prohlásit, že naše technické řešení je mnohem vyspělejší než to britské. Bohužel.
Problém, který několik let doutnal pod povrchem, vyvrcholil nedávnou likvidací týdeníku News of the World. Protože v hlavní roli vystupuje nejmocnější mediální magnát Rupert Murdoch, jeho nejprodávanější britské noviny, a navíc blízký spolupracovník britského premiéra Davida Camerona, sledujeme kolosální aféru.
Slavný nedělník začal už před lety tím, že se naboural do hlasových schránek členů královské rodiny a celebrit. Smrtící byly ovšem až napíchnuté telefony třináctileté dívky Milly Dowlerové, jež byla unesena a zavražděna, a zabitých vojáků z Afghánistánu. Na děti a na vojáky, jak každý ví, Britům nesahejte.
Posedlost odposloucháváním intimního života je hitem poslední doby. Jestli to takhle půjde dál, mohly by hypermarkety začít odposlouchávat zákazníky, lékaři své pacienty a politici vlastní voliče. Že se vzájemně poslouchají a nahrávají politici, to už po případu Věcí veřejných nikoho nepřekvapí.
Na druhou stranu se lidé dobrovolně a skoro se dá říci s nadšením soukromí vzdávají. Na sociálních sítích ukazujeme celému světu fotografie z vlastního gauče, fotografie příbuzných a rodiny ze všech možných úhlů a s určitou posedlostí všechny informujeme o každém místě, kde se zrovna nacházíme. S nadsázkou řečeno, u mnoha lidí ani odposlechy a soukromé očko nejsou potřeba: všechno je na Internetu, a dokonce s vlastním komentářem.
Z tajemství nebo překvapení se mohou stát historická slova z minulosti, která se nepoužívají, protože neexistují.
Špiclování ovšem není tím hlavním problémem britské aféry. Vzhledem k tomu, že si tehdejšího šéfredaktora zavřeného týdeníku bezprostředně poté, co kvůli odposlechům rezignoval na svůj post, najal současný premiér David Cameron, kauza okamžitě dostala silný politický náboj. Andy Coulson měl sice nálepku šéfredaktora, co schvaloval odposlechy, ale pro Camerona byl cenný. Příliš toho věděl.
Propojení médií s politiky a politiků s médii je něco, co Britům naopak nezávidíme. Policejní vyšetřování nepochybně odhalí ještě další skutečnosti a zamíří na nejvyšší politická místa.
My v Reflexu dobře víme, že prokousat se k podstatě věcí je vždycky zdlouhavé, komplikované a bolestné. Pokud výsledkem tohoto případu bude ostřejší pohled na etiku a zásady novinářské práce, tak to můžeme jen uvítat.
