Nespokojení studenti, Marx i palestinské vlajky. Francií se šíří protesty s příchutí roku 1968
Dunění a nezřetelné skandování byly slyšet už pár metrů pod slovutným pařížským Panthéonem, místem odpočinku francouzských velikánů. Jen pět minut pěšky odsud se nachází Lyceum Ludvíka Velikého, střední škola, která umístěním v centru i pověstí patří k prestižním. I tady se, stejně jako na víc než tisícovce podobných institucí po celé Francii, v pátek 2. října konalo protestní shromáždění středoškolských studentů. Těm se v posledních týdnech povedlo rozhýbat demonstracemi i násilnostmi celou zemi.
Několik desítek mladých s transparenty a palestinskými vlajkami se tu sešlo dopoledne před hlavní budovou školy, aby se tak připojilo k iniciativě, která se během září ve studentských kruzích zformovala. Co původně začalo v Créteil nedaleko od Paříže jako spontánní nespokojenost s kvalitou výuky, stravováním i podle protestujících nedostatečnými investicemi do školství, je dnes realitou uprostřed historického centra města nad Seinou. Se značně jinými, často ideologicky vyhraněnými požadavky.
Stačí si vybrat z pestré palety transparentů, které s sebou studenti přinesli a zvedali nad hlavu vždycky ve chvílích, kdy skandovali protivládní hesla, často typická pro levicové demonstrace. Některé z nich v souladu s původní myšlenkou volaly po „větším množství učitelů“ nebo „solidaritě s předměstími“ – pařížská čtvrť Saint-Denis se stala jedním z epicenter bouří. Provolávání antifašistických hesel, samolepky s podobiznou Karla Marxe nalepené na budově lycea i trička s Che Guevarou některých účastníků ale naznačovaly, že se hnutí od pouhého sporu o rozpočet a zajištění kvalitního vyučování posouvá někam dál.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
