250 let USA: Díky, Ameriko! Jsi naprosto výjimečná, je to s tebou skvělé, i když mě někdy pořádně štveš
Díky, Ameriko! Dožíváš se dnes krásných 250 let. Kdekdo tě hodnotí podle prezidenta Donalda Trumpa či exhibicionistického miliardáře Elona Muska, jenže to je pouze mikroskopická část tvé historie. Ta historie je ve skutečnosti velkolepá a inspirativní, i když kvůli některých excesům pro mnohé těžko zkousnutelná. Neexistuje ale žádná země v historii lidstva, která by se mohla pochlubit tím, co ty, Ameriko.
Založení Spojených států amerických a schválení Deklarace nezávislosti 4. července 1776 byly pro svět přelomovými událostmi. Vznik USA se nepodobal vzniku žádného jiného státu v historii. Americký národ nebyl založen na společném národnostním původu, ani na geografii, ani na moci, ale na sdílených principech. Zřejmě už nikdo nikdy nevymyslí u takové příležitosti lepší větu, kterou najdeme v americké Deklaraci nezávislosti: „Považujeme za samozřejmé tyto pravdy: že všichni lidé jsou stvořeni rovni, že jsou svým Stvořitelem obdařeni určitými nezcizitelnými právy, mezi něž patří právo na život, svobodu a snahu o štěstí.“
Jsou to věty tak strašlivě idealistické, že by u nich člověk brečel. Nikdy a nikde nebyly do písmenka naplněny. Ani v Americe ne. Je to ale ideál, ke kterému se může každý upínat. Ta svoboda je v tom pochopitelná, ale že si dá někdo do základního a pořád platného nejdůležitějšího dokumentu země právo na „snahu o štěstí“? To je fantazie.
Vždyť se podívejme, čím si prošly za posledních 250 let jiné velké státy světa – Čína, Rusko (včetně Sovětského svazu), Indie, Japonsko, Francie nebo Německo. S výjimkou Velké Británie jsme viděli v rozhodujících zemích světa za poslední čtvrt tisíciletí ničivé revoluce, ještě ničivější války, koncentráky, gulagy, politický teror, vůdce, kteří byli masovými vrahy a krach neúspěšných ekonomických systémů.
Amerika prodělala jiný vývoj. Byla a je výjimkou.
Ne, že by se Američanům vždy dařilo. Mají ale obrovskou vitalitu, vidíme u nich fanatickou „touhu po štěstí“. Proto se vždy z politických a hospodářských problémů dostali. Nic nenasvědčuje tomu, že se to změní. Nemůžeme totiž hodnotit podle toho, co vidíme dnes či v minulých letech v Bílém domě a okolí.
Spojené státy americké slaví 250. výročí svého založení po obrovské sérii úspěchů, které nemají ve světových dějinách obdoby.
Když bylo Americe sto let, vládla celému kontinentu v západní hemisféře. Když jí bylo dvě stě let, měla za sebou dvě vyhrané světové války. Při kterých zachránila i nás, zdivočelé Evropany, kteří se mezi sebou vraždili, mučili a znásilňovali. Také kdysi přispěla ke vzniku Československa a v roce 1945 k osvobození západní části naší země. A za dob studené války její prezidenti (jmenujme skvělého Ronalda Reagana) tlačili zlotřilý Sovětský svaz do kouta a požadovali, aby i Češi opět získali svobodu. My starší jsme u toho po večerech v dobách nesvobody na tranzistorácích poslouchali Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Ty platila vláda ve Washingtonu. Bez Ameriky by komunismus nebyl poražen. Spojené státy přispěly i k naší dnešní svobodě v Česku. Nezapomínejme na to.
Museli bychom popsat mnoho knih, abychom dali dohromady to, čím Američané obohatili svět. Například nejvíce Nobelových cen dostali američtí vědci. Důsledky jejich práce se pozitivně projevovaly a projevují na chodu světa. Jistě, slyším námitku. V legendárním projektu Manhattan se Američané dopracovali také k atomové bombě, kterou pak použili na konci druhé světové války v Japonsku. Bombardování Hirošimy a Nagasaki byla strašlivá tragédie, ale na druhé straně jaderné zbraně na desítky let pomohly odstrašit zbloudilý sovětský režim. Pomohly v Evropě udržet mír.
Amerika dala světu také mnoho věcí, kterých si užíváme. Vynalezla letadlo. Stvořila dobrý film. Miluji film Forrest Gump, jeho myšlenky jsou přenositelné do jakékoli kultury, a to nedokážou francouzská, ruská nebo česká díla. Z Ameriky přišel rock 'n' roll. Amerika se stala prvním automobilovým národem a ostatní země se v tom po ní opičily. Jen se podívejte na naše silnice. Amerika jako první dopravila člověka na Měsíc. A před časem její firmy zahájily globální digitální revoluci, ve které právě žijeme.
Na Ameriku si můžeme i stěžovat. Že se například pokusila vyvážet demokracii do jiných zemí proti jejich vůli. V tom je ovšem ukryt ten ideál, s kterým pořád vědomě i podvědomě Američané pracují. Válka ve Vietnamu jistě nebyla americkým úspěchem, ale režim, který tam vládne od konce války, je totalitní. Takový Američané nechtěli, mají vždy jiné představy. Rovněž nákladná a dlouhá intervence v Afghánistánu (i za české účasti) skončila neslavně. Ale za západní okupace v této zemi panoval lepší režim než dnes, kdy islamisté z Tálibánu zavírají ženy do ohrady a ukájejí na slabších své zvrhlé islamistické choutky.
Zlatý věk, jak o něm často mluví Donald Trump, žádného národa ale netrvá věčně. Domácí a vnější podmínky to neumožňují. I Amerika dnes čelí složitým výzvám, které jí postupně mění demograficky i společensky a my netušíme, kam to dospěje.
Třeba žádný jiný národ na světě za posledních 50 let neabsorboval tolik imigrantů jako Amerika. Jsou to desítky milionů lidí. Část těch lidí potřebovala kvůli vlastnímu ekonomickému rozvoji. Ovšem dnes za toto rozhodnutí (v Německu, ve Francii či Velké Británii, sledujeme podobný vývoj) přichází politický účet. Současná americká politika je proto definována permanentním bojem o etnickou, náboženskou a ideologickou identitu země. Společnost se dál štěpí, politika a v důsledku toho i společnost či dokonce kultura se polarizují. Rozkoly, které vidíme při stávajících oslavách 250. výročí založení USA, byly před padesáti lety nemyslitelné. Američané tehdy přes všechny rozdílné názory drželi daleko více při sobě.
Proto je na světové scéně příslovečný status Ameriky jako „vůdce svobodného světa“ pod tlakem, jaký jsme od druhé světové války neviděli. Na její předtím neotřesitelnou pozici globální supervelmoci útočí Čína. Nepřátelé a kritici Ameriky, a v Česku jich najdeme také dost, si dychtivě přejí, aby byly nejlepší dny Ameriky definitivně za námi.
Jenže Amerika si pořád udržuje vysoce konkurenční prostředí a hledá cesty k dalšímu růstu a prosperitě. Ano, občas to jde ztuha, ale jde to. Amerika je stále ekonomicky a vojensky nejsilnější a nejvlivnější zemí světa. Přitahuje lidi z celé planety nejenom tím, že udává globální technologické trendy, ale je vlivná a zajímavá i v kultuře a jiných oblastech.
Přes všechno klaunovství Donalda Trumpa a jeho skupiny, zůstává Amerika díky své vitalitě a dynamice jednoznačně nejsilnějším prvkem na jinak chřadnoucím Západě.
Nevěřte kritikům. Amerika si sama se sebou opět poradí. Proto teď slavme s ní.
