Martin Bartkovský: Opozice hledá lídra. Měla by ale dělat důležitější věci
Díky stylu vládnutí, kauzám několika poslanců a otevřené válce s prezidentem zatím vládní koalice zcela dominuje médiím. Vypadá to, že opozice hibernuje. Drobné posuny lze ale spatřit i tam. Nejvýraznějším parlamentním střetem byl souboj o Barboru Urbanovou (STAN) coby místopředsedkyni sněmovny, když vládní většina Andreje Babiše několikrát odmítla Víta Rakušana. Výrazný je i poslanecký klub pirátských žen, který vyrazil do boje proti proruským projevům SPD i frackování Motoristů. TOP 09, ODS i lidovci se trochu uzavřeli do sebe a převolili vedení. Všichni se nyní soustředí na to, aby našli společného lídra. Vyzývatele Andreje Babiše. Ale to možná není to nejdůležitější a dovolil bych si opozici poradit, že je teď čas a prostor na trochu jiné věci.
Prezident Pavel je lídrem opozice. To mu prostě nikdo neodpáře. Nejedná se ale o opozici politickou, reprezentovanou bývalými vládními stranami, ale opozici mentální, morální a bezpečnostní. Petr Pavel nikdy neobhajoval střet zájmů politiků, nikdy nebyl na straně Ruska vraždícího na Ukrajině a nikdy neoslaboval pozici Česka v bezpečnostní a mezinárodní politice. Troufám si tvrdit, že s tím teď, na stárnoucí prezidentská kolena, ani nezačne. Proto ani nikdy nenajde společnou řeč se světem Andreje Babiše, nedejbože se světem Tomia Okamury a Petra Macinky. Do role lídra opozice ho dosazuje svým jednáním současná vláda. Sám prezident tu nálepku bude odmítat, nebojí se ale vzít na sebe roli společenské protiváhy. Babiše a spol. musí hlavně vyzývat protiváha parlamentní.
Co má tedy dělat současná opozice, která, spolu se svými voliči, po podobném lídrovi volá? Možná ubrat ze svých nároků. Prezidentský úřad má více komfortu než ten poslanecký či vládní. Nemusí dělat tolik nepopulárních rozhodnutí. Nemusí dělat kompromisní dohody napříč politickým spektrem. Je proto téměř nemožné mít někoho takového v Poslanecké sněmovně či Senátu. Stejně mi hledání takového lídra přijde jako iluze. Ani Babiš takovým lídrem už dávno není. V touze vládnout Česku, ohýbat dotační pravidla a vyhnout se soudu se jako slabiš dál hrbí před miniaturními koaličními partnery a toleruje jejich hledání politického dna.
Opozice má před sebou složitý rok. V senátních i komunálních volbách obhajuje tolik vítězství, že už je předem trochu odsouzena k prohře. Protože obhájit např. pro ODS post primátora Prahy, Brna i Ostravy je prakticky nemožné. Viditelná vzpruha tedy po podzimních volbách nepřijde. Stejně tak je nenastartuje ani prezidentská volba, kde by bylo sebevraždou stavět vlastního kandidáta proti současné hlavě státu. Co tedy s těmi třemi roky, které mají? Mám hned tři doporučení.
Tím prvním je vymezení vlastní politiky. Místy mi přijde komické, s jakou radostí noví lídři TOP 09, KDU a ODS zabíjeli SPOLU. Přitom stále bojují v podstatě o totožného voliče a volební programy se pod tíhou Babišova populismu stále více překrývají. Jediné rozkoly pak spočívají v kulturních válkách, které opozice stále aktivně vede i mezi sebou. A to často i v jedné jediné straně. Tohle je překážka a brzda, kterou je potřeba odstranit. Česko potřebuje hospodářské a sociální změny, ne debatu o lidských právech posté padesáté. Tam musí být shoda, že nikomu nebudete práva upírat a že budete nejslabší chránit. A to důsledně. Proto žijeme v něčem, co se jmenuje stát.
Další radou je občas vyjít ze stranických sídel a sněmovny na čerstvý vzduch. Kromě vás politiků a několika málo nás novinářů nikoho nezajímá, jaké máte stínové vlády, kdo je čí zmocněnec a jak se názorově různíte uvnitř stran. Dialog je důležitý, aby partaj nesklouzla k autokracii, která teď panuje na vládním půdorysu. Debaty si ale schovejte dovnitř a dohodněte se na tom, co budete říkat ven. Mnohem důležitější než stínové vlády jednotlivých stran je vytvoření stínové vládní koalice. Protože, a možná to bude pro řadu z vás překvapení, i po těch příštích volbách tu bude silné hnutí ANO a vy, pokud je porazíte, budete vládnout v názorově rozdílném slepenci. Teď, když to víte, můžete z něj začít budovat slepenec jednotný.
Poslední radou je přestat hledat lídra, ale odborníky. Vybudovat silné stranické aparáty, které připraví zákony „v mašličkách“. Zkuste je už teď vytvořit společně. Později za ty čtyři vládní roky to už nestihnete. Což sami dobře víte, protože jste v tom už jednou selhali. Pokud selžete i při druhém pokusu, třetí nepřijde. Politická kampaň je sice marketing, prázdná hesla a populismus, jenže to vymyslíte za měsíc. Vládnutí spočívá v promyšlených krocích a silném programu. A ten vám bude chybět. Dělejte na něm už teď. Rapidní změny potřebuje důchodový systém, zdravotnictví, školství, armáda i samosprávy. Současné partě se do toho moc nechce, vy máte šanci ukázat, že jste jiní. Zkuste se na tom dohodnout dřív než na konci volebního období. To už bude zase pozdě a v těch dalších volbách se budete divit ještě víc.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu
