Komunální volby se blíží. Kam bude směřovat Praha po současném neviditelném primátorovi?
Debatou kandidátů na pražského primátora v Centru architektury a městského plánování Reflex symbolicky zahájil kampaň před podzimními komunálními volbami. Ta se vesměs nesla ve věcném a politicky kultivovaném duchu, třebaže se někdy politici lákající protestní voliče pokoušeli rozdmýchávat konflikty. Diskuze zároveň potvrdila rozdělení pražských stran na dva nesmiřitelné bloky a poodhalila strategie, které mají kandidáti na konkurenci nachystané do příštích týdnů.
Už věty, které zazněly na úvod večera, jako by předznamenaly, že se značná část diskuze stočí k tomu, jak pražskou politiku chápou Piráti. Jako první dostali slovo náměstek primátora Petr Hlaváček ze STAN a zastupitel Prahy 8 Radomír Nepil z ANO, kteří se oba představili sloganem, že pro hlavní město „mají plán“. Tím si vypůjčili úderný slogan, kterým se právě Pirátská strana představovala před loňskými sněmovními volbami, a vyvolali tak hned zkraje debaty v publiku úsměv. Piráti se voličům představují jiným, ale též razantním heslem „Ať to tu žije!“, které pro změnu neváhala za večer několikrát zopakovat jejich lídryně Tereza Nislerová.
Přestože o slogany a podobu kampaně, které v případě některých stran ani na začátku června ještě neznáme, samozřejmě na prvním místě nejde, je pozoruhodné, jak redukce do „plánu“ spojila dva ideové oponenty. Hlaváček a Nepil totiž dlouhodobě, nejen dnes večer, reprezentují protipóly. A jejich plány jsou tak pochopitelně odlišné. Hlaváček jako svůj nesporný osobní úspěch mohl prezentovat nedávno schválený územní plán, který je do rozhodující míry jeho politickou vlajkovou lodí. Nepil pak jako svoji verzi plánu vidí především opravu těch chyb, které dle něj ve vedení města napáchala stávající koalice SPOLU (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL), Pirátů a Starostů.
Dvěma nosnými částmi diskuze byly rozvoj dopravy a problémy s bydlením. A v obou z nich argumenty znesvářených bloků zazněly skutečně v hutném množství. Jakmile přišla řeč na dopravu, schytala to pirátská kandidátka na primátorku, veřejnosti jinak stále spíše neznámá, za své kolegy skutečně ve velkém. Kandidát SPD Milan Urban se pohoršoval nad „pirátskými experimenty“, zástupce ANO Radomír Nepil pak kritizoval, že Piráti mají lví podíl na tom, že ve městě nejsou dobře koordinované opravy, což působí problémy. Tomáš Portlík z koaliční ODS, která s Piráty vládla, se soustředil především na zdůraznění toho, že Praha musí mnohem lépe řešit problémy s parkováním, a uvedl, že centrum města zkrátka pro parkování všech sloužit nemůže. Klíčové je podle něj dokončit městský okruh, vzor přitom vidí ve Vídni nebo Bratislavě.
Na pojmenování klíčových dopravních problémů v hlavním městě se politici napříč politickým spektrem až na výjimky shodli. Hlavní rozdíl se tak projevil v důrazech na jednotlivé druhy dopravy, které se staly v některých momentech až úsměvnými. Slova se tu totiž ujal zástupce Motoristů Boris Šťastný, který uvedl, že „je potřeba humanizovat především chodníky, vedle kterých po silnici klidně můžou jezdit auta“. Stávající koalici kritizoval za nedostatečné investice do dopravních staveb, načež Nislerová kontrovala výčtem toho, na co jsou Piráti v poslední době pyšní: otvírání nových tramvajových tratí i stavbu metra D. Ani to ale ke zklidnění mezi Motoristy a Piráty nepřispělo, a jejich konflikt o tom, která forma dopravy má mít ve městě přednost, tak byl jedním z nejvýraznějších momentů večera. Šťastný v rámci něho v nadsázce pronesl, že by se město mělo zaměřit i na koňskou dopravu, a jedním dechem odmítl „jakoukoliv koalici s Piráty a komunisty“. Tím zmínil téma možné koaliční spolupráce, kterému se ale po zbytek večera ostatní politici obloukem vyhnuli.
Byl to pak jen Petr Hlaváček, který několikrát konstatoval, že v koalici je zkrátka potřebné často nacházet kompromisy, což vede k tomu, že mnoho stran má problém svůj program prosadit. Sám si tím obhajoval svoji – dle jeho slov – „centristickou pozici“, která shodu a reálnou možnost něco prosadit vidí jako klíčovou hodnotu. V souboji opozice versus koalice si svou nejednoduchou pozici hledal zástupce Prahy sobě, která se tu octla v nezáviděníhodném postavení. Nejde jen o to, že nemá celostátní reprezentaci. Spolu s tím totiž její kandidát Adam Scheinherr musel často manévrovat mezi stylizováním se do role kritické opozice, která vyčítala současné koalici především to, že některé dopravní projekty schovala do šuplíku a nerealizovala, a snahou nedostat se na stranu ANO, SPD a Motoristů. Scheinherrovi se to pro jeho inženýrskou akurátnost dařilo zejména díky tomu, že se nesnižoval k osobním a ideovým kopancům.
To se však nedá říct o zástupci Motoristů, který se naopak stal lídrem protipirátského tažení. Hned zkraje debaty si postěžoval, že jeho oponenti vedou „ideologickou debatu“, aby na ni vzápětí reagoval „čistě pravicovými recepty“. Nechme stranou politologický rozbor toho, že nejvíce ideologické byly právě výroky Borise Šťastného, který jako by měl nutkavou potřebu útočit na Piráty za každou cenu. Byl to ale též on, kdo se snažil nejkřiklavěji hrát na antisystémovou a protestní strunu, což je strategie, kterou Motoristé nyní naplňují výrazněji i v celostátní politice. Stranu představil jako „potřebnou změnu proti těm všem“. Trochu tím zapomněl, že on sám reprezentoval pražskou politiku už v letech, kdy se většina z ostatních řečníků do žádných politických soubojů ještě vůbec nepouštěla.
Nejsilnější útoky na zástupkyni Pirátů mířily i během bloku o bytové výstavbě. Nislerová opakovala i dřívější program strany, když připomněla, že klíčové je zaměřit se na prázdné byty nebo regulaci AirBnb. Připustila však, že to bude jen těžko proveditelné bez koordinace se zákonodárci na celostátní úrovni, což se ostatně projevilo jako limit i v mnoha dalších politických proklamacích. Hlaváčkovi se na tomto místě povedlo úspěšně prodat některé konkrétní body ze schváleného územního plánu, zatímco Portlík se dostal do defenzivy při dotazu, jak konkrétně legislativně pomohl primátor Bohuslav Svoboda Praze svou kumulací funkcí.
Minulost tu dohnala i právě dřívějšího pražského zastupitele Borise Šťastného, který byl dotázán na to, jestli vnímá jako aspoň zčásti negativní proces často divoké privatizace bytů z 90. let. Ministr pro sport odpověděl, že „vlastnictví není nemoc, stejně jako mít svoji manželku, kterou nebudete nikomu půjčovat ani sharovat“. Zdůraznění nedotknutelnosti soukromého vlastnictví označil za „základ pravicové politiky“. Hlaváček na to reagoval tím, že „vlastnit je samozřejmě právo, ale také zodpovědnost“ a zastal se své pirátské kolegyně, když poukázal na to, že by nemusela být „hromosvodem“ pro všechny odsudky stávající koalice. Některé vzal na sebe nebo zmínil i jiné kolegy. Jednalo se tak ve vřavě více či méně validních argumentů o jeden z nejsympatičtějších momentů celé debaty.
Ta zároveň přinesla i několik momentů, které se snažily připomenout Tomáši Portlíkovi z ODS, že to je právě jeho strana, která stále ještě má primátora. Bohuslav Svoboda byl po téměř celé volební období prakticky neviditelný, což efekt útoků na Piráty, kteří byli ve vedení města nejviditelnější stranou, ještě znásobuje. Občanským demokratům to v předvolebním boji pomáhá, stejně jako to, že se na ně politici z ANO nebo Motoristů zdráhají útočit.
V debatě o bydlení sice dominovali koaliční politici, Adam Scheinherr z Prahy sobě a Radomír Nepil z ANO se však shodli na kritice Pražské developerské společnosti. Podle Scheinherra se příliš věnovala propagaci na úkor skutečné hmotné pomoci při výstavbě bytů, zástupce ANO kritiku zablokované výstavby zopakoval a jako možné řešení navrhl užší spolupráci s privátním sektorem.
Debata pražských kandidátů tak zkraje kampaně ukázala, jakým směrem se bude strategie jednotlivých stran před volbami vyvíjet. Tomáš Portlík, který není v debatách příliš silný, bude prodávat svoji lokální zkušenost a starostování na Praze 9. Pokusil se o to už na začátku večera, když uvedl, že „není moc na slova, ale spíše činy“. SPD a ANO se budou soustředit na útoky na koaliční politiky, zároveň však od nich během debaty zazněla řada konkrétních kroků, na které se chtějí zaměřit. Praha sobě se o voliče popere především se stávající koalicí, což si uvědomuje, a proto se snaží útočit mírněji a z kreativnějších pozic.
Boris Šťastný, který sám o křeslo primátora usilovat nebude, působil uvolněně a připomněl tak třeba výkon Josefa Středuly v jedné z posledních prezidentských debat, kdy už věděl, že na konci pořadu ze souboje odstoupí. Šťastný měl tu výhodu, že to po celou dobu věděl on i diváci. Motoristé tak dozajista budou chtít prodat především myšlenku a značku, ne lokální osobnosti. Je to cesta ošemetná a riskantní, avšak nemusí být z podstaty věci neúspěšná. Piráti se musejí soustředit více na prodávání vlastních vizí než na odrážení útoků, STAN pak může prodávat úspěchy z posledních týdnů a ODS těžit z toho, že i před volbami všichni zapomněli, z jaké strany je primátor.
I určení vítěze diskuze závisí na tom, kterému z bloků zrovna fandíte. Nejvíc nejsilnějších momentů měl díky své expertize Petr Hlaváček ze STAN. To jemu se stávalo, že se na něj často obraceli i konkurenti, protože svému řemeslu opravdu dobře rozumí. A jeho kompetence uznávají i opoziční oponenti. Zároveň ale všichni z kandidátů prokázali, že hlavní město skutečně dobře znají. Piráti i SPD musejí zapracovat na tom, aby jejich lídryně vešla ve větší známost, Praha sobě pak na obhajobě vlastní pozice v momentech, kdy se začne střílet argumenty z celostátní politiky. První debata ale byla ukázkou toho, že to kultivovaně a věcně jde. Jen se musí chtít.
